Říjen 2007

MOŽNÝ NÁVRAT

19. října 2007 v 17:29 | Janis |  ~ Aktuality
Moji andílci :-)
Dlouho sem přemejšlela, estli vám mám napsat, nebo ne. A sami vidíte, jak sem se rozhodla.
Někteří z vás-spíš jeden-už ví, jak sem se rozhodla- PO VÁNOCÍCH SE KE GSR NA 90% VRACIM!
Doufám, že všechno vyjde a my se zase potkáme. :-)
Jana
A měli jste pravdu-von nestál za to, abych zničila tohle všechno :-)

KONEC

12. října 2007 v 20:40 | Janis |  ~ Aktuality
Zlata moje,
Tímhle vzkazem bych chtěla oznámit, že už nepíšu povídky. A psát je už ani nechci. Nebo spíš nebudu. Ale to není jediná špatná zpráva, kterou pro vás dnes mám. Bohužel….
Obecně končím s tímhle blogem. Nemám sílu ho dál dělat a ani to vlastně nemá smysl. Omlouvám se, že to tak píšu, možná to vůči vám není fér. Ale vy máte hodně jinejch blogů a CSI a nejsem jediná kdo píše povídky. vlastně o moc nepřijdete a věřte mi, že je to tak lepší. Pro vás i pro mě. Neberte mě, prosím, jako sobce, že s tím končím, ale…. Prostě už nemá cenu a já nemám sílu dál na něm pracovat. Vlastně existoval hlavně kvůli povídkám a s těmi je konec. Nesmažu ho, kdybych se k němu chtěla třeba vrátit, ale nebudu sem chodit. Je mi to moc líto a každej z vás teď po právu začne nadávat-na mě. Ale všechno, čemu sem věřila se sesypalo jako domeček z karet a já chci začít úplně od znova…..
Na ICQ budu ještě pár víkendů, ale protože sem ztratila smysl, nebudu tu v pátek. A pak se sem zřejmě nedostanu. Potom si založím nové a dám ho asi…. No nevím, nejspíš jedný kámoše ze třídy, možná ještě druhý….
Všechno bych měla změnit a tohle je cesta. Mimo jiné. S lidmi moc nevycházím a nejspíš by bylo nejlepší se o to ani nesnažit. Uzavřít se před světem, protože svět je hnusnej a leda vás ničí. Je nejlepší jenom sedět a proplouvat bez kontaktů s lidma. Proč? Protože někomu začnete věřit a ten někdo vás potom odkopne jako něco zkaženýho, protože ho to přestalo bavit! A napíše vám, že se prostě nedokáže bavit s lidma jako jste vy! A ať si z toho nic neděláte….
Je mi to moc líto, klidně mě můžete nenávidět, ale…. Tohle je můj blog, moje povídky a můj život a já si rozhodla, že je po všem!
Jana

Dalsi hybacky se Sarou

6. října 2007 v 17:52 | Janis |  Sara Sidle

Sara a Gil hybacky

6. října 2007 v 17:50 | Janis |  Gil a Sara

Hybacky se Sarou

6. října 2007 v 17:41 | Janis |  Sara Sidle
Od naseho Terizka (Sarinky Sanders)

Citaty o lasce

6. října 2007 v 12:48 | Janis
Láska, to jediné, čím můžeš přikrýt své srdce, až bude i hvězdám zima z lidského sobectví...
Předstíraná láska je horší než nenávist.
Člověk nenávidí z lásky, nikoli z nenávisti.
Moudrý člověk může milovat i ty, jež nechce do konce života spatřit.

Neco k povidkam

6. října 2007 v 12:09 | Janis |  ~ Aktuality
No tak přátelé moji,
Už vod včerejška, kdy sem viděla ty fotky z A La Cart a tak nák si všechno začala rovnat v hlavě, pročítala SMS a komentáře, přemejšlim, jak to s GSR nakonec mám udělat.
Je to, nevím přesně, prostě asi dva měsíce zpátky, kdy bych to s chutí udělala a ani bych nad tím moc nepřemýšlela. V té době, pokud si ještě dobře vzpomínám, to bylo celkem v pohodě. Povídky byly vtipné, smutku v nich až na pár výjimek moc nebylo. Jak ale měsíc vystřídal ten následující, slz začala přibývat a úsměv se pomalu vytrácel…. No a i za tenhle měsíc musel nastoupit další a s tím přišla další vlna smutku a úsměv se vám na tváři mohl objevit jen při nějakém mém hlodu, který se tam skoro náhodou objevil.
Nejen, že sem měla po dobré náladě já, ale navíc sem o ni musela okrádat i vás, když jste si mezi řádky v povídkách o tomhle četli. Jenže jste se pokaždé ptali, kdy bude další povídka a jak se říká, píše se srdcem. Takže sem si mohla vybrat-buď vám sem žádné povídky nebudu dávat a čekat jak pitomec, až bude něco OK, nebo sem dávat povídky, i když jsou smutné. A tuhle variantu sem zvolila, ale i vy byste si zasloužili výběr a proto se vás tímhle článkem na to všechno ptám :
---Chcete, abych sem přestala dávat povídky?? Nebo je chcete, přestože jsou tak depresivní??
Ted už je to jenom na vás, pro jakou variantu se rozhodnete a já se podle toho zařídim. Nebudu sem dávat žádné časové omezení, prostě pište komentáře, hlasujte….. nebo to ignorujte, i to se může stát. měla sem za to, když sem psala tenhle článek a pořád mám, že byste i vy měli dostat šanci vyjádřit se k tomu. Je sic pravda, že komu se to nelíbí, číst je nemusí. Přesto si za tou otázkou stojím. Ano, možná bude bolet, když napíšete, že už takové povídky nechcete, ale věřte, že já se tomu ani divit nebudu. A v okamžiku, kdy vy tahle slova dočítáte, tak já píšu začátek další smutné povídky. a budu psát každej den, bez ohledu na výsledek a vaše odpovědi.
Do ted sem říkala, že povídky sou to jediné, co mi zbylo a čeho se tak nák nedotkl můj život a za to sem byla fakt strašně ráda. Ale po těch dvou měsících, po dnešku.. už si tím jistá nejsem. A zítřek mě v tom utvrdí a za měsíc budou povídky jenom další věc, která "chytla nákazu" osobní tragédií. Možná ano, možná ne.
Závěrem bych chtěla jen napsat, že mám vymyšlený způsob, jakým bych dala Gila se Sarou dohromady, pokud bych se tak rozhodla. S důrazem na to Pokud! Ještě to není jisté, nemám to pořádně promyšlené. Ale souvisí to s Living Doll+Dead Doll. Taková situace by ho třeba konečně nakopla, aby něco udělal a přestal všechno vorat…. Ale to sou jen mé domněnky.
No tak se mějte moc hezky a já du s písničkou Hallelujah snad něco napsat. Janina

Vystresovaný Nicky

5. října 2007 v 23:12 | Janis |  Nick Stokes
8x01 Dead Doll [seen 39 times]

Hezky GSR :-D :-D :-D

5. října 2007 v 23:09 | Janis |  Gil a Sara
8.04 Case of the Cross Dressing Carp [seen 21 times]
8.04 Case of the Cross Dressing Carp [seen 30 times]

Dead Doll-dalsi fotky

5. října 2007 v 23:08 | Janis |  8 SEASON
8x01 Dead Doll [seen 25 times]
8x01 Dead Doll [seen 20 times]
8x01 Dead Doll [seen 20 times]
8x01 Dead Doll [seen 24 times]
8x01 Dead Doll [seen 33 times]
8x01 Dead Doll [seen 33 times]
8x01 Dead Doll [seen 22 times]
8x01 Dead Doll [seen 57 times]´
8x01 Dead Doll [seen 45 times]
8x01 Dead Doll [seen 46 times]
8x01 Dead Doll [seen 50 times]
8x01 Dead Doll [seen 60 times]
8x01 Dead Doll [seen 158 times]
8x01 Dead Doll [seen 155 times]
8x01 Dead Doll [seen 107 times]
A model autíčka na závěr, jako připomínku tý hrůzy....
8x01 Dead Doll [seen 23 times]

Jorja-září 2007

5. října 2007 v 22:12 | Janis |  Jorja Fox
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview
RTL.de Interview

Video A La Cart I

5. října 2007 v 22:05 | Janis |  8 SEASON

Jorja :-)

5. října 2007 v 21:49 | Janis |  Jorja Fox
Jorja at the MSI
Jorja at the MSI

Jorja a Billy -4. October 2007

5. října 2007 v 21:47 | Janis
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online
ET Online

802 Dil - A La Cart

5. října 2007 v 21:44 | Janis
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
chudak, dost zmrzacena...
A La Cart
ta Gilova cepka me dostava....
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
A La Cart
Kdyz sem koukala na ty fotky, kde stoji s Grissomem, tak sem fakt mela chut napsat povidku a dat je zase dohromady, ale .... nak sem si pak zas vzpomnela na par veci ... omlouvam se


...nebo možná nikdy

5. října 2007 v 19:12 | Janis |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Už to vzdala, nechtěla dál bojovat o něco, o co stejně bojovat nechtěla. Pustila se do daleko větších problému a snažila se změnit daleko víc nezměnitelných věcí. Ale najednou měla pocit, že už nemá sílu s ničím nic dělat. Možná to byl jen momentální stav, v to také doufala. Byla tvrdohlavá a vždycky si šla za svým. A to chtěla i dnes, ale … čím víc jí o to šlo, tím míň se to plnilo…..
…. Sidleová posedávala a dělala něco, co by sama od sebe nečekala. Nebylo to, že by kráčela na podpatkách, ale psala si deník. Jedno horší než druhé. Věděla, že je to stupidní naivita, ale aspoň měla kde si "vylít srdce" a docela jí to i bavilo. Byla ovšem otázka času, kdy se to změní, všechny stránky spálí a bude se snažit na ně zapomenout. Není nutné říkat, jaké jméno se na jedné stránce velikosti A5 objevovalo asi třicetkrát…. Když dopsala dnes už třetí stranu, zavřela blok a odložila propisku. Už bylo po svítání. Ano, seděla v zasedačce. S povzdechem vylovila z kapsy mobil a podívala se na display. Ještě půl hodiny a končila jí směna. Nemohla se toho dočkat. Měla pocit, že jí už hůř být nemůže, ale to se spletla… poznala to už o minutu později…. Asi byste si mysleli, že se před ní buď objevil Eckli, nebo že šel kolem Grissom, který ji tak na devadesát procent ignoroval. Tentokrát šlo ale o něco jiného. Úplně zapomněla, že měl její bratr včera narozeniny a že měla jet na oslavu do L.A. Už chápala proč na ní všichni zírali, když vešla-měla přece volno! Jenže ona byla tak vyvedená z míry, že jednala zcela mechanicky. Žádné vybočení z normálu -vstát, pracovat, spát, mučit se!- by nečekala. Praštila se do ruky tak silně, že ani necítila, že si na ní pouští studenou vodu. Vytratila se pryč a Gilovi jen nechala vzkaz, že si bere další volno, o kterém tentokrát věděla.
Bylo pochopitelné, že když tam dorazila, už nikdo nikde nebyl. Za normálních okolností by bratra probudila, ale …. Nic normálního nikde nebylo! Otevřel jí se skleničkou v ruce. Když vešla dovnitř, něco tam nebylo v pořádku. Ano, byla unavená a myšlenkami pořád někde jinde, takže jí chvíli trvalo zjistit, co to je. pak jí to docvaklo. Dort byl v celku a nikde nebyl bordel. On tu oslavu vůbec neměl!
"Čekal sem na tebe. Určitě tvému kriminalistickému postřehu neuniklo, že tu je čisto."řekl. ano, byl naštvaný. Nebo možná spíš zklamaný. Jeho sestřička už zase zapomněla….
"Mrzí mě to…."
"Saro! Je to skoro pořád … práce na prvním místě, že !?!"
"Tak jestli ti jde o tohle,"vydechla ztrápeně a plácla sebou do křesla,"tak můžeš být v klidu. Práce s tím neměla nic společnýho."
"A co teda?"
"Spíš kdo."
"Grissom!"
Ano, stačilo říct -Sara má problém a nesouvisí to s prací- a všem to bylo hned jasný. Byla tak moc průhledná.
"Co udělal tentokrát?!"pořád byl naštvaný, ale už z jiného důvodu.
"Proč by to měla být jeho vina?!"
"Nechápu tě! Přiznej si, že kvůli němu se trápíš nejvíc, a přesto se ho pořád zastáváš!"
Ano, měl pravdu. Kdykoli o něm někdo něco zlého řekl, vystartovala jako kdyby jí dotyčná osoba dala pěstí a přitom měli povětšinou pravdu.
"Já… proč asi?!"
Bylo jí zatěžko to vyslovit. Asi by to nahlas znělo ještě hůř, než když si to jen v duchu opakovala.
"Nebylo by jednoduší na něj zapomenout?"
Tahle věta jako by jí zakopala ještě hlouběji. Ani to nebylo proto, co označovala a že to někdo vyslovil, ale proto, že nad tím sama uvažovala. A to nechtěla. Nechtěla na něj zapomenout. Jenom sklopila zrak a vyhýbala se bratrovu pohledu."No!?"pobídl ji po pár minutách mlčení. Pořád nic neříkala. Nechtěla vyslovit ani "Ne, protože ho miluju" Ani "Jo, asi by to bylo lepší". Co z toho by jí víc ublížilo? Měla strach, že když vysloví tu druhou myšlenku, vytěsní ho ze svého života. A kdyby zase vyšla z jejích úst ta první, mohla by ztratit poslední špetku naděje, že ho dostane do pozice-kamarád a kolega. Slzy se jí začaly kutálet z pod víček. Jenom je nedbale setřela.
"Sari,"začal,"ty sama víš, co … co cítíš. Ani já, ani nikdo jiný ti nemůže radit jak se máš zařídit. Jen si sama řekni, co bude lepší."
Sotva to dořekl, nic nebránilo tomu, aby se rozvzlykala. Mladý muž se skoro stejně ztrápeným pohledem, jaký jí pohrával na tváři, jí objal kolem ramen a nechal její hlavu klesnout na své rameno. Dlouho tam jenom seděli v obětí."Nejlepší by bylo,"řekla nakonec hlasem,"kdybych mu zmizela z očí. Nebo kdyby spíš on zmizel z těch mejch." Sidle se na ní podíval. Co měl říct? Čím jí měl utěšit? Měl chuť běžet za Grissomem a dát mu pěstí-třeba by se potom vzpamatoval.
Sidleová jenom brečela. Po několika hodinách konečně usnula v bratrově posteli a on měl možnost jít si zavolat…. Podíval se do kapsy její mikiny a našel tam mobil. Otevřel ho (služební véčko) a najel do seznamu kontaktů až se zastavil u Grissoma. Uložil si jeho telefon k sobě do mobilu a když se opět ujistil, že Sara spí, vyšel na terasu a vytočil ho.
"Grissom."ozvalo se.
"Dobrý den, tady Sidle."
V Grissomovi hrklo, když to příjmení uslyšel."Ehm… Dobrý den… Vy jste…."
"Bratr Sary, ano!"
Kriminalista neměl sice v hlavě anténu (občas to tak ale působilo, všechno mu docházelo… bohužel to byly častěji věci, co by ostatní nechtěli, aby věděl…), ale i bez ní mu došlo, že tohle nebude přátelský rozhovor.
"V čem vám mohu pomoci?"
Ten tón a způsob, jak volil slova mu byl dost nepříjemný. Stejně, jako kdyby mluvil jako nedbalý puberťák.
"Co myslíte? Nevím sice všechno, co se mezi vámi a mou sestrou stalo, ale… Jestli jí nedáte pokoj tak očekávejte nepříjemný rozhovor."
"Co přesně si představujete pod tím "jestli jí nedám pokoj"?"
"Nedělejte ze sebe pitomce! Vy nevidíte, jak moc jí ničíte!?!"
Nechtělo se mu říkat, že to opravdu nevidí, nebo prostě vidět nechce. Jeho chvilkové zaváhání a mlčení ale prozradilo víc….
"Tak jste asi tak ubohej a bezcitnej bezpáteřní člověk, že je vám to jedno!"
"Co vy o tom víte? Vidíte snad do mě?! Ne! Takže mě neurážejte, když neznáte ani moje pocity ani myšlenky. Pokud se mnou ještě budete chtít v klidu mluvit, mé číslo máte. A pozdravujte Saru."
"Leda kdybych chtěl, aby ještě víc brečela."
Tuhle větu ještě kriminalista zaregistroval a najednou ho ještě víc bodlo u srdce. Ubližoval jí. Tak moc? Z jejích očích na něj při každém pohledu sice hleděla bezmoc a úzkost, ale…. Věděl o jejích slzách, o probděných nocí a tisících myšlenkách, co vždy směřovaly k němu. Ale najednou to bylo jiné…. Její tvář se téměř vždy smála, i když oči plakaly a srdce krvácelo…. Byl tak slepý? Nebo opravdu bezcitný? Co z toho?! Nebo je tu ještě jedna varianta, kterou neviděl? A potom se mu jedna vynořila z mysli a uštědřila mu ránu. Bylo to něco mezi strachem a neschopností se zase do něčeho pustit. Ztratil ji za těch pár měsíců zklamání. Jako by si kolem sebe vytvořil štít a za ten nikoho nepustil. Už ani Saru ne. A nebo jí tam nikdy neumožnil vstoupit? Dostala se snad jen do jeho srdce, ale ne dál? Ale co by mohlo být za srdcem? ´Důvěra…´napadlo ho potom. Ano, tu si nikdy nezjistila. Přišel na to v okamžik, kdy se Sara probudila a došla jí ta samá věc. A zase klesla na ještě hlubší dno. Opět padla hlavou na polštář a chtěla zase usnout. Nemyslet na to. Na něj. Na nic. Na to, že jí nevěřil. Nebo to aspoň nedával najevo. A to pak bylo to samé v jiném kabátu, ale slzy to způsobovalo pořád stejné….
Ano, přála si to všechno zaspat. Vzbudit se za pár dnů, možná měsíců. A nebo možná nikdy. Usnout a už se nevzbudit. Nezažít další bolest a nebýt další dny obětí bezmoci a úzkosti. Vzala si tři prášky na spaní a zavřela oči. Jen co jí ale víčka klesla, objevil se před ní Grissomův obličej a ona je téměř s hrůzou otevřela. nenechal jí ani spát. Prášky byly ale silnější, než její vůle nevidět jeho tvář ze vzpomínek. Pár vteřin se s tím ještě prala, než se nechala ovládnout únavou a s posledními slzami tohohle dne usnula neklidným spánkem, během kterého její tmavé oči pořád slzely, duše se pořád trápila a srdce nepřestalo krvácet….
No tak povídka je u konce. Vím, je depresivní a nestojí za nic. Ale …. Lepší mi napsat proste nešla. Omlouvám se za to, ale prostě…. Sem ráda, že sem vůbec něco, i když tak mizerně, napsala, protože sem už dlouho neměla žádnej nápad a nejde mi moc dobře psát….
Takže se ještě jednou vomlouvám a mějte se . Janina

Blog o lidské pomoci

5. října 2007 v 18:01 | Janis
Takze lidicky, jak asi vetsina z vas uz vi, sem nadsenec do blogu. Ale tenhle se v necem lisi. Je o tragediich, pomoci.... Proste o vsem, ceho je na svete moc, nebo naopak malo.
Zalozila sem ho teprve pred hodinou, asi ani to ne. Ale prtz miluju USA, dala sem tam zatim (blog je pomalej a ja du psat) jenom utoky 11 Zari na Dvojcata.
Ano, vim, ze je to smutny tema. Tragedii ma kazdy dost. Ale kdyz se nepodivame pravde do oci, nezjistime ji nikdy! Rika se, ze je lepsi pozde nez nikdy ..... Meli ste uz sanci pomoct a propasli ste ji??? Neudelejte to znova! Ted mate moznost pomoct .... Kazdy je na svete pro neco a kdyz se zvoli ta spravna cesta, muzete s tim udelat neco i vy .....

? Sara + Gil ?

5. října 2007 v 15:51 | Janis
U kazdy povidky ctu, ze vas zajima, estli dam Saru a Gila zase dohromady. Jenze ja to sama este nevim. Premejslim nad tim pokazdy, co pisu povidku a kdyz se na nakou chystam. Jako treba ted.
Vazne to este nevim, nesnazim se przdit, ale zvazuju vsechna pro a proti. Je toho totiz dost, ale jen co se rozhodnu, tak se to dozvite. Bo si to spis rovnou prectete v povidce! Urco me neco napadne, jen potrabuju kopanec jak to mam napsat a kvuli ... no.... Jednem okolnostem.... Proste si to musim nechat dostatecne projit hlavou aby se to nak netristilo se skutecnosti. Coz byl ten moznej rozdil vod reality-ze bych je dala dohromady. Mozna!
Ale nechci, abyste si mysleli, ze snad cekam na realitu bo naky znameni. To ne! Na to sem moc velkej, realista - spis pesimista.
Kazdopadne se mejte
Janina

Smrt o hodině

4. října 2007 v 9:07 | Janis |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Sidleová posedávala na balkóně jejího bytu a dívala se před sebe na ozářené město. Ztratila pojem o čase a už jí zvonil telefon kde je, že měla být pár minut už v práci. Ano, nestalo se to poprvé. Poslední dobou jen čekala, kdy si ji zavolá Eckli a řekne, že dělá problémy a bla bla bla…. Prostě obyčejný Eckliovský kecy.
Sara dojela do práce, omluvila se Grissomovi a posadila se do laboratoře naproti Gregovi. Oba dva mlčeli. Čekali, co se bude dít a jestli vůbec nějaký případ dostanou. Ne, že by snad zločinnost ve Vegas vymizela, ale řekněme, že několik dnů zpátky ustupovala. Nikomu to vlastně nevadilo, ale…. Řekněme, že je na druhou stranu nebavilo jen posedávat v laboratoři a čekat, co se bude dít. Končila jim směna a s tudentům začínala škola…..
Všichni kriminalisté už se rozcházeli na parkovišti-všichni až na Grissoma, který se až po chvíli vynořil z dveří do budovy a zavolal na ně."Máme případ!"řekl jim a pokračoval."Nějaký student zemřel z neznámých důvodů o hodině zeměpisu."
Celý tým se rozjel do školy, dva -Catherine a Grissom- ohledávali místo činu, Warrick ¨procházel zbytek třídy, Sara a Greg vyslýchali všechny přítomné a Nick prohledával věci oběti. Práce jim utíkala rychle, ale pořád neměli žádné stopy. Všichni vypověděli to samé, že prostě zemřel. Ale po pitvě už tomu kriminalisté nevěřili….
Robbins si zavolal Grissoma, aby ho zahltil hned po ránu kupou informací o smrti sedmnácti letého Jima Collinse. Šéf kriminalistů vešel dovnitř a spatřil coronera, jak posedává za svým stolem a trochu znuděně zírá do nějakých desek. Jen co muže v bílém plášti spatřil, zavřel je, opřel se o berli a pracně se postavil.
"Čekal jsem na vás. Slyšel jsem, že prý 'prostě' umřel…"
"ano, výpovědi všech byly až podezřele stejné. Teď mě ale zajímá, jak vlastně zemřel."
"Tak prostě to zase nebylo…. Zastavilo se mu srdce po ráně velkou silou do hrudního koše."
"Jak dlouho po takové ráně by nastala smrt?"
"Okamžitě!"
Grissom se vrátil zpět do laboratoře, aby tohle všechno sdělil ostatním, kteří mězitím vyhodnocovali ostatní důkazy, kterých ale moc nebylo. Plno krámů, co jim bylo nakonec k ničemu. Jeden člen týmu ale chyběl-Sara seděla u počítače a projížděla si profil toho kantora, který učil když mu umíral student. Jmenoval se John Carter. Sara si o něm zjišťovala všechno-od dívčího přijmení jeho matky až po šampón který používá a co má k snídani. Grissom k ní přistoupil."Proč jsi se zaměřila na toho učitele?"
Když překonala "šok" z toho, že ho vidí a srovnala si v hlavě proč to vlastně hledá, trhaně odpověděla."Vzpomněla jsem si na jeden případ, který se stal před pár lety v Californii. Jeden agresivní učitel zabil omylem během vyučování studenta, který vyrušoval. Mluvila jsem se spolužáky oběti. Byl prý hodně živý, vysmátý… prostě typ, co učitelem leze na nervy. Ještě když nemá moc dobré známky. No a tak mě napadlo, že ten učitel by s tím něco společného mít mohl. Řekla jsem už, že tohohle Cartera vyrazili z jedné školy v San Franciscu za to, že zmlátil jednoho studenta?"
"Ne, to si neřekla."
"aha…. Tak ted už to víš…"
Zase se otočila na monitor a ťukala prstem do klávesnice, jak se její kurzor pohyboval dolů. Bylo to naprosto jednotvárné gesto, které Grissom upřeně pozoroval a dělal, že si s ní pročítá ty materiály, i když by to ani za boha nemohl stihnout. Z jeho rozjímání ho vytrhl až fakt, že Sidleová pohnula ukazováčkem na jinou klávesu a vrátila se o jednu stránku dopředu.
"Co je?"zeptal se jí Grissom.
"Tys to neviděl?"Ne, neviděl-to by měl odpovědět, ale potom by zase vyvstávala otázka proč to neviděl. Nic neřekl a tak kriminalistka pokračovala. Zahleděla se z jeho tváře zpět na monitor a začala předčítat.
"Roku 1993 John Carter zabil svou patnáctiletou tudentku. Omylem jí srazil ze schodů, když se snažil protlačit davem do jídelny. Smrt byla označena za nehodu, přesto že se vyskytly pochybnosti, vzhledem k tomu, že matka studentky podala dva týdny před incidentem stížnost na kantora za sexuální obtěžování. Podezření se nemohlo prokázat bez svědectví dcery, která ovšem po pádu z tři a padesáti schodů na místě zemřela. Coroner konstatoval zlomený vaz."
Grissom si to nechal projít hlavou a potom řekl."Zavolám Brassovi, ať ho sem přivede.""To nedělej."Proč?"její odpověď ho zaskočila."Teď proti němu nic nemáme, jen starý záznam a navíc byl spoštěn viny. To nám k ničemu nebude. Vezmu Warricka a zajedeme se poptat těch studentů. Musejí se toho profesora bát a proto nám řekli to, že jejich kamarád skolaboval. Jo?"
Šéf jen přikývnul a odešel. Neušel ani pět metrů a už slyšel, jak na něj Willowsová volá.
"Gile!?! Můžeš mi říct, proč tam jela Sara s Warrickem a proč o tom nic nevím."
"Klidně,"řekl vyčerpaně,"protože já jsem tady šéf a nemusím se s tebou radit o tom, koho kam pošlu."
"ale…. Jsme přece tým."
"A to je další důvod, proč nemusíš být u všeho a mít všechny pod kontrolou."
Vbíc se o tom s ní nebavil. Neměl na ni náladu. Poslední dobou vlastně neměl náladu a ani nervy na nic a na nikoho. Začínal si myslet, že už ani na Saru ne. Ale….. nechtěl předbíhat událostem. Posadil se za svůj stůl a zahleděl se na obálku s dopisem, která tam byla položená. Ano, asi si ji měl zamknout v bytě a neotvírat, nedívat se na to a snažit se ignorovat ta slova. Ale nemohla to být šance na nový začátek? A jestli ano, měl se jí chopit? Pořád samé JESTLI!
Zatímco on tam tak posedával a snažil se zahnat myšlenky na to všechno, Sara se pokoušela o to samé. S tím rozdílem, že ona musela vnímat studenty, které spolu s Warrickem vyslýchala. A to byla zodpovědnost. Bylo jich asi patnáct z jedna třiceti a odmítli vypovídat jinak. Zbýval jim už poslední a Sidleová i Brown ztráceli naděje, že z něj dostanou kloudné slovo. Byl to nejlepší kamarád oběti. Už jen proto by měl mluvit pravdu. Potom ale oba dva kriminalisty napadlo, že je tohle třeba jenom domněnka a náhoda a profesor za to vůbec nemůže. Tyhle pochybnosti zahnali a pokusili se soustředit na Tommyho.
"Tommy,"začala Sara,"co se opravdu tu hodinu stalo?"
"Už jsem s vámi přece mluvil."chlapec se potil a nervózně se pohupoval ze strany na stranu.
"To ano, ale mi teď chceme slyšet pravdu."
"Já vám jí řekl…"zopakoval svou předchozí výpověď a pak se otočil. Byl na odchodu, když na něj Sara houkla.
"Je tohle fér?"
"Co?"
"Byl to tvůj nejlepší kamarád a ty nechceš, aby někdo nesl zodpovědnost za jeho smrt? Chtěl by to tak?"
"On by hlavně chtěl, aby se mi nic nestalo."
"Je jednoznačně zastrašený!"stěžovala si Sara celou cestu na velitelství a potom jí něco napadlo."Je ještě jeden způsob, jak mu tu vraždu přišít…."
"A to je?"
"Nechat mluvit důkazy…"
Brown moc nechápal, co má jeho kolegyně na mysli."A to přesně znamená…."
"Mluvila jsem s tím profesorem. Je to pravák a na pravém malíčku má prsten s logem fotbalového týmu školy. Učí taky tělocvik, ne!?! Jestli ho praštil pravou rukou, je tu možnost, že by se ten prsten mohl obtisknout do kůže oběti. Podle Robbinse to přece byla rána velkou silou, že!?!"
Ano, měla pravdu. Nic neříkal, jen spolu s ní vyběhnul směrem k pitevně. Konečně se zastavili ve dveřích. Robbins se jich trochu leknul a když mu vylíčili co přesně potřebují vidět, došel pomalou a těžkou chůzí k boxu, kde leželo jejích tělo a otevřel ho. Vysunul na lehátku oběť a odhrnul bílou pokrávku až k pasu tak, že vynikla modřina, která způsobila smrt. Ale nebylo to jediné, co vyniklo…. Sara měla pravdu. Byl tam malý ornament, který se až moc podobal znaku fotbalového klubu té školy. Nafotili si to a až tehdy nechali Jima, aby přivedl podezřelého.
Všechny důkazy předložili a až když seděli naproti vrahovi a jeho obhájci jim došlo, že jsou to jen chabé důkazy. I kdyby spojili minulost a to všechno, nedokážou mu to. Prostě ne!
Carter zase vyšel s advokátem za zády, který se ještě na kriminalisty otočil.
"Nedívejte se na mě tak,"řekl Saře,"já jsem jen jeho obhájce."
"Já vím."řekl znechuceně. Potom se obrátila na Warricka."Naše poslední šance je ten kamarád."
"A jak to z něj chceš dostat?"
"Úplně jednoduše. Pojď a uč se!"první její úsměv za směnu a za případ….
Jen co je Tommy spatřil, zase se otočil.
"Počkej!"zastavila ho Sara."Jsem tu jen proto, abych ti řekla, že Cartera pustili. Měli jsme přímý důkaz, ale dokázali ho vyvrátit. Takže tě zase začne učit, jen jsem ti to chtěla říct, aby ses připravil, že ho budeš vídat."Otočila se, jako by jí nezáleželo na tom,co jí odpoví a jestli vůbec promluví.
"To nemůžete!"zakřičel na ní."
"Co?"
"Nemůžete ho přece pustit!"
"A řekneš mi jak to mám asi udělat!!"
"Budu vypovídat!"
Sepsali výpověď o hodinu později a o další hodinu měl na sobě Carter vězeňské oblečení….
No tak to je vse, vomlouvam se, ze je to tak kratky, ale je hodina a ja to napsala za jednu hodinu informatiky.
No snad to nebylo tak hrozny. Kazdopadne se mejte! A snad se vam to libilo :-) A zitra na ICQ !