Srpen 2007

Bude Sara na začátku osmé řady žít???

31. srpna 2007 v 14:09 | Sara |  ~ Aktuality
Bude Sára na začátku 8 série zachráněna?
Místo "Who are you", která byla titulní písní seriálu doposud, producenti velmi chtějí použít Clashovo "Should I stay or Should I go"
V posledním jarním sezónním díle, byla Sára Sidle (Jorja Fox) zanechána sériovým vrahem v pasti pod autem v Nevadské poušti - v liáku a tím pádem s hrozbou utonutí- v té chvíli ji Gil Grissom (William Petersen), její přítel a šéf, se spolu se zbytkem CSI snaží zuřivě najít. Sářin život visel na vlásku, a to nejen kvůli autu, ale doopravdy také kvůli Foxiině smlouvě s CSB hit, ktrá potřebovala obnovit. Tak co, bude zase slepena?
Výkonný producent Naren Shankar o tom nemluví. "Řeknu jen, že fanoušci budou velmi spokojeni s tím, jak se příběh otočí!" říká. "Žádný volný konec nebude na konci 1. epizody zanechán!"
Pověsti o Sářině osudu běželi nekontrolovatelně celé léto a televizní vedení ohlásilo, že do show se přidá nová ženská postava, která se objeví ve 3. epizodě. "Možná bude CSI možná bude laboratrní technik" souhlasí producentka Carol Mendelsohn. Ona, také nechce mluvit o tom, jestli Sára přežije.
Shankar, ale rád mluví o filmování scény 27.9, ve které představitelé objeví pravdu. Ve finále vrah zanechá miniaturní verzi kriminální scény pro Grissoma. Pro 1. epizodu 8 série sestavili desingéři přesnou reprodukci na showinu Hollywoodskou zvukovou scénu, včetně všeho z auta namontované na hydrauliku do 28000 gallonů vody.
Shankar říká, že tam byly momenty, kdy si nebyl jistý, jestli to Fox doopravdy udělá. Pro dobrou představu, byla přilepena pod autem, obklopená obíhající vodou a Shankar říká, že on sám byl "trochu nervózní. Jorja byla totálně skvělá herečka a vše bylo 100% bezpečné, ale když se na to díváš, trochu se ti stáhne žaludek."
Může to být trochu napínavé, ale dokonce CSI představitelé, kteří nejsou v těchto scénách se na to dívali. "Herci byli ohromení jako z toho, co jsme postavili" říká Shnakr. "Přišli zpátky ze svého volného času, a říkali "Zbožný prevít!" Každý byl tímto krásně omráčený."
To zní jako že budeme rovněž.
Originál:
Instead of using "Who Are You" as its theme song this season, CSI producers might want to consider the Clash's "Should I Stay or Should I Go."
In last spring's season finale, Sara Sidle (Jorja Fox) was left trapped under a car in the Nevada desert by a serial killer - with pouring rain threatening to drown her - while Gil Grissom (William Petersen), her boyfriend and boss, and the rest of the CSIs frantically tried to find her. Sara's life hung in the balance because of the car - and the fact that Fox's contract with the CBS hit was up for renewal. So will she be sticking around?
Executive producer Naren Shankar's not telling. "Let's just say fans will be very satisfied with how it turns out," he says. "No loose ends will be left dangling at the end of the first episode."
Rumors have run rampant all summer about Sara's fate, and TV Guide reported that the show will add a new female character come Episode 3 who "may be a CSI or a lab tech," according to exec producer Carol Mendelsohn. She, too, won't say if Sara lives.
Shankar, though, is happy to talk about filming the scene in the Sept. 27 season-opener in which viewers will discover the truth. In the finale the killer had left a miniature version of the crime scene for Grissom. For the first episode of Season 8, set designers built a full-scale replica on the show's Hollywood soundstage, including everything from a car mounted on hydraulics to 28,000 gallons of water.
Shankar says there were moments when he wasn't sure Fox would make it through the filming. For a good portion of it, she was stuck under the car, surrounded by recirculated water, and Shankar says he got "a little nervous. Jorja was a total trouper and everything was designed for 100 percent safety, but when you're watching, you get a little knot in your stomach."
It may be nerve-racking, but even the CSI cast members who aren't in those scenes showed up to watch. "The actors were as impressed as anybody by what we built," Shankar says. "They came back from their time off and went, 'Holy crap!' Everybody was pretty knocked out by this." It sounds like we will be, too.

Na rozloučenou...

31. srpna 2007 v 10:53 | Sara
Jak už jsem psala, tak musim dneska odjet a tohle je poslední vzkaz, co vám tady nechávám. do pondělí :D ať to trochu odlehčíme...
chtěla bych vám popřát štastnej začátek školy, at si najdete dost kámošů, pokud jdete na novou školu, nebo gympl. a hlavně dobrý známky.
ale úpa nejvíc, at se vám dál líbí CSI Las Vegas stejně jako ted a pořád ji milujete jako dnes!!! a taky že sem budete chodit pořád stejně rádi, jako přes prázdniny!!! a budete pořád rádi číst moje povídky :))
mám vás moc ráda a budete mi přes víkend moc chybět!!!ale přepíšu a napíšu kupu povídek!
pa, vaše webmasterka Saruška :))
a něco aby nám nebylo smutno...

Uvědomuj si lásku dřív...

31. srpna 2007 v 10:42 | Sara |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Grissom seděl ve svém ztemnělém bytu a přemýšlel. Přemýšlel kde udělal chybu. Co se stalo. Co zvoral! Jenže sotva si uvědomil, že těch věcí bylo tolik, dál sám sobě facku. Přemýšlí tady nad tím, jako by to celé nebyla jenom jeho vina! Sara ho milovala a možná pořád miluje, takže to, jak dopadli, je jen jeho vina. Kvůli němu jim to trvalo tak dlouho a kvůli němu to i skončilo! Při téhle myšlence vyhodil skleničku, co držel v ruce a ta se roztřískala o protější zeď a střípky se rozletěly všude kolem. Podobně si zničil i svůj život tím, co udělal. Heather viděl naposledy předminulý týden. Saru vídal každý den a každou noc usínal po jejím boku. Každý den cítil její teplo… a její hebkou kůži… neviděl ji jeden den, jednu noc, a už mu ukrutně chyběla. Heather neviděl tak dlouho a žádnou prázdnotu necítil. Nepotřeboval ji jako vzduch, jako potřeboval Saru… I tak… nedokázal si odpustit, co ji udělal. Že ji možná ze všednosti, nebo co to bylo, opustil… Protože jinak by se hned teď zvedl a šel za ní. Zaklepal by na její dveře a jen co by se v nich objevila, popadl by jí do náručí a políbil. A už nikdy ji nepustil. On tady ale pořád seděl… těžko říct, jestli ze zbabělosti, nebo z obav… nebo protože už byl smířený s tím, že ji ztratil…
V tu chvíli mu také zazvonil telefon. Pomalu se zvedl z pohovky, přešel ke kuchyňské lince a zvedl sluchátko.
"Grissom."
"Snad vás neruším."
Ten hlas mu byl najedou odporný.
"Ne."
"Nestavil byste se na čaj?"
"Ne!"
Ráznost v jeho hlase Heather překvapila a popudila.
"Asi volám nevhod!"
"To ano! A od téhle chvíle budete vždy volat nevhod!"
Grissom položil sluchátko jako první. Sám sebe nepoznával a sám sobě se divil. Ale místo toho, aby zůstal stát na místě a snažil se uklidnit. Přesvědčovat sám sebe, že to byl jen výpadek spojený se stresem, popadl bundu a vyrazil z domu. Nevzal si auto, šel těch pár bloků k Saře pěšky…
Dorazil až před dveře jejího bytu a měl sto chutí se otočit. Prostě se otočit a zmizet. Zapomenout, že sem kdy došel a zapomenout na celý dnešní večer! Říkat si, že to nic nebylo. Nebo jen výpadek! Ano, vše svést na nepříčetnost! Ale druhý hlas mu našeptával opak! Ať zvedne ruku a zaklepe! Byl to hlas jeho srdce! Ruka automaticky vystřelila ke dveřím a zaklepal. Sara stála tou dobou v koupelně, rozčesávala si vlasy a během písničky Dear MR. President vůbec neslyšela, že někdo klepe… Grissom tam postával a říkal si, že ji určitě napadlo, že je to on a nejde mu otevřít. A nebo, že není doma, protože je s Gregem… ale viděl, že se u ní svítí… a nebo je s Gregem a nějaké klepání je přece nemůže vyrušit. Při téhle myšlence praštil rukou do dveří tak silně, že to uslyšela i Sara. Zarazila se, ruka, ve které držela kartáč na vlasy povolila a tak sletěl hřeben na podlahu. Automaticky se pro něj sehnula a až potom jí došlo, že někdo klepal. Byl už večer, vzala si župan a dobelhala se unavenou chůzí ke dveřím. Stáhla si župan co nejvíc ke krku kvůli těm zatraceným pruhům od škrcení. Vlasy nechala, aby ji volně a neupraveně lemovaly tvář a pohupovaly se ze strany na stranu v lehounkém vánku směřujícím od otevřeného okna. Už se napřahovala po klice…
"Kterej blb…Grissome!"spatřila před sebou stát svého šéfa a zírala na něj, jak kdyby spadnul z Měsíce."Co tady děláš v jedenáct v noci?!"
"Co myslíš."
Pomalu se k ní začal přibližovat, ale když byl ve vzdálenosti ani ne metru, pustila Sara dveře a nechala ruku svěšenou vedle pasu. Tohle gesto jako by ukazovalo, že ho dál ještě nepozvala a překračuje ty povolené meze. Grissom se zarazil a o tři kroky se vrátil zpět.
"Pojď dál."řekla znaveně Sara, protože už začali vykukovat sousedé, kdo to tak pozdě zase ruší."Bytem už tě provázet myslím nemusím… tak o co jde?"
Její hlas byl čím dál tím víc unavený, ale i otrávený.
"Chtěl jsem tě vidět."
A to by nepočkalo do nový směny?"
"Ne. Protože tam bych tě nemohl obejmout, jako můžu tady."
Při těchhle slovech zůstala Sara chvíli nehnutě stát s pohledem upřeným na něj. Potom pohnula hlavou, nasadila pokřivený úsměv a zvedla obočí,"A proč bys mě nemohl obejmout i tam?"
Tohle si Grissom chvíli přebíral. Měla pravdu, co mu bránilo aby ji obejmul, políbil a byl s ní tam? Kromě toho, že je to její šéf a že by je mohl vidět…"Eckli."řekl, aniž by to sám měl v plánu vyslovit nahlas.
"Aha… tak Eckli… tak to mu asi zavolám, protože není nejlepší doba na to, abychom spolu mluvili…"
V tu chvíli se ozval ze zadních dveří nějaký pohyb. Sara zbledla a její pohled ožil. Ale jen co to utichlo a promluvila, hlas byl pořád stejně naladěný… nebo spíš nenaladěný…
"Co to bylo?"
"Gile… bylo by lepší, kdybys odešel."
"Neřekl jsem ti ale ještě to, co jsem chtěl…"
A ani nestihl říct, protože v tu chvíli vyšel z chodby Greg. Měl na sobě kraťasy, nebo spíš trenky, vytahané tričko a jeho vlasy mu trčely kolem obličeje jak kdyby dostal elektrickou ránu. Ale Grissom po tom, co viděl, nevypadal o moc líp. Sara tam jenom stála a nevěděla, na kterého z nich se má podívat. Grissom nic neříkal, o Gregovi ani nemluvě-ten se jen díval pohledem do země, div tam nevypálil díru, takže se kriminalista otočil a odešel. Sara se ani nehnula, a nikdo v místnosti nepromluvil. Jen co se zabouchly dveře, Sara padla unaveně do křesla. Po tváří ji začaly automaticky stékat slzy. Greg k ní přistoupil."Proč za ním teda nejdeš?"zeptal se.
"On má tu svoji…Lady…nebudu mu nic vysvětlovat. Ani není co! On je momentálně poslední člověk, před kterým bych se měla ospravedlňovat!"
I když měla argumenty správné a byla pravda všechno, co mu tady řekla, pořád ji to užíralo a uvnitř ji srdce brečelo stejně jako ona. Zamumlala omluvu, že si musí jít lehnout a je unavená, a hned co se za ní zavřely dveře, začala usilovně brečet a padla na podlahu. Bylo jí jedno, jestli to Greg slyší… v tuhle chvíli ji bylo všechno jedno! Měla chuť běžet za Grissomem! Ale na druhou stranu to nechtěla! Nechtěla se za ním rozletět, jako by byla její chyba, jak dopadli… nevěděla, co má dělat… potřebovala by poradit. Ale nikde nikdo takový nebyl. Navíc kde byla ona, byla o pár metrů dál i její matka, kvůli které se poslední dobou s Grissomem jenom hádali… nevěděla, co má teď dělat, už už vstávala, že za ním poběží, ale nedokázala se hnout… jako by ji někdo přivázal k podlaze a nechtěl, aby odešla. Nebránila se tomu, poddala se… jenom tam tak seděla a nechala slzy stékat po její krásné tváři… a zatím co ona tam seděla a snažila se zastavit ten proud soli z jejích očích, stál Greg za dveřmi a pokoušel se zaklepat… chtěl… toužil to udělat! Pomoct ji a ne jen stát a poslouchat jak pár centimetrů od něj brečí… a Grissom tou dobou jel na horské dráze v zábavním parku už asi po třetí. Snažil se Saru vytěsnit ze své hlavy a nevěděl jak! Kdyby byl jediný způsob, jak to udělat, bral by ho. Bez rozmyšlení! Vrhl by se do toho jako blázen, protože on byl. Vždycky, když ji viděl, byl jako šílený. Spalovala ho vášeň a bezmoc. Měla ho ve své hrsti a ani o tom nevěděla a ani to nechtěla… když jejich vztah zvážněl, všechno tohle pomalu odcházelo. Bral by to vrátit! Bral by vrátit čas na chvíli, kdy to všechno začalo vypadat tak složitě! Chtěl by se dostat zas do té milostné euforie, kde o nich nikdo nevěděl a on mohl svobodně dýchat! Potřeboval ji, jako potřebuje kyslík! Potřeboval cítit její teplo, jako potřeboval denní světlo! Potřeboval její polibky, jako potřeboval spánek! Stejně sladké a stejně jste se jich nemohli nabažit… A stejně jako nemůžete přestat dýchat, být na slunečním světle a spát, nemohl ji vytěsnit ze své mysli, ze svého života… po dnešku by se to asi nezdálo tak těžké, ale naopak… poprvé viděl o co se vlastně připravil! Co zavinil tím, jak moc chyboval! Poprvé si uvědomil… poprvé za svůj celý život… že je na světě někdo, koho potřebuje! Poprvé to připustil… dlouho nebyl na světě někdo, kdo by ho miloval a o kom by věděl… a když toho člověka už našel a držel v náručí, zničil to všechno jednou chybou, jako když kýchnete u domečku z karet… ale když on kýchl, karty zmizely… nemohl to všechno poskládat znova… i když si nic jiného nepřál. Jen zas držet ten balíček v ruce a mít možnost to změnit! Vrátil by čas zpátky… přetočil hodiny nazpět… a do půlnoci žil jako princ… s jeho popelkou… chybělo ale tolik, aby tohle všechno mohla být pravda… a zatímco Sara brečela na podlaze své ložnice, a on lítal dvacet metrů vysoko, trhalo se pouto mezi nimi čím dál tím víc… byly od sebe pár set metrů, ale byli si tak vzdálení… jako kdyby je dělilo 180 kilometrů. A stejně si lidé, které taková vzdálenost dělí, dokážou být bližší, než oni dva… kéž by mohl být takový… a tak pevně miloval… a svou lásku si neuvědomil, až když všechno ztratil a zmařil… až když chyboval… … …
Tak a je tu konec povídky. Berte ji jako povídku na rozloučenou s prázdninami, páč za pár hodin, ani ne, odjedu… ale budu vám psát každej den, nebo obden, z knihovny a informatiky. Jen mi, prosím, slibte jednu věc… že na mě nezapomenete, až zas budu pryč a chodit sem míň. Věřte mi, že mě to mrzí stejně jako vás, možná mnohem víc…
Tuhle povídku bych chtěla věnovat pro mě nejdůležitějším lidem-Sarince Sanders a Patrickovi. A hlavně Lilince. Protože to kvůli ní vznikl ten konec. Jako bych na těch řádkách nechala myšlenku, že i kdy jsme, miláčku, od sebe tak daleko, si mi mnohem blíž než někdo, kdo sedí vedle mě. A každá slza, co mi skápne ze tváře, je pro tebe. Protože ty si jediná osoba, kdo si je v mym životě zaslouží… byla si první, kdo mi dal najevo, že mě má rád!


(Ne)zvaný host III

30. srpna 2007 v 18:44 | Sara |  ~ Aktuality
"Tak jsme tady!" zahlaholil Warric přicházejíc ruku v ruce s Cath. Nejprve se ti dva snažili svůj vztah tajit, ale pak, když je jednou Greg přistihl v jednom kumbále v tak trochu krkolomné pozici, už se dále neskrývali a šli s pravdou ven. A kupodivu to všichni přijali kladně, dokonce i Grissom. Však Sára, a nejen ona, viděla už dlouho předtím, že se mezi těmi dvěmi něco děje. "Pojďte dál a chovejte se jako doma!" přivítala je s úsměvem Sára a rukou naznačila, kudy se mají ubírat. V obýváku už na ně čekali Greg s Nickem, a proto po jejich příchodu už nebránilo nic tomu, aby párty začala. "Hele, pojďte si pustit Pomádu!" zvolal Greg hned poté, co toto Cd našel mezi ostatními. Všichni s nadšením souhlasili, proto jej dal do Sářiné hifi věže a za pár vteřin se bytem rozezněly divoké tóny tohoto filmu. Když se ozvaly slova písně You're The One I Want nikdo se neudržel a zanedlouho se už všichni kroutili do rytmu. "Hele, netančili jste na to na střední?" zeptal se Greg Sáry a když ta přikývla na souhlas, Greg pokračoval "A koho jsi hrála?" Sára se pochlubila "Sandy!" "No to je boží, já zase Dannyho! Pamatuješ si to ještě?" Sára věděla, kam Greg míří, tak se smíchem pokračovala "Že váháš!" Greg po její odpovědi přiskočil k rádiu, navolil tu písničku znovu, a pak před zraky ostatních zatančili přesně tak, jak kdysi na střední. Po svém vystoupení sklidili tak bouřlivý potlesk, že málem přeslechli zvonek u dveří. Když se k nim Sára konečně přihnala a ještě udýchaná je prudce rozrazila, málem spadla Gilovi do náručí. "Ehm, promiň Gile! Pojď dál a chovej se jako doma!" Své přivítání zakončila tím, že mu vrazila skleničku s vínem do ruky. "Díky moc Sáro!" řekl Gil suše a následoval ji do obýváku, kde to pořádně žilo. Všichni Gila přivítali bouřlivým pokřikem, ale on se jen povinně usmál a hned zaujal pozici na křesle.
Když jej Sára pozorovala celý večer, věděla, že něco není dobře. S Gilem se něco dělo, ale ona nemohla přijít co. Celý večer jen seděl a vůbec se nebavil. Netančil, nesmál se, nepil. Pouštěli Cd Pomády pořád dokola, a pořád jej neměli dost. Tančili, pili, smáli se a dělali hlouposti. Sára se ale nedokázala bavit na 100%, protože neustále pozorovala Grissoma, který se nějak nezapojoval. Přemýšlela, co se změnilo, co se za těch pár hodin stalo. Když už asi po páté hrál jeden ploužák, konečně Sára sebrala odvahu, stoupla si nad Grissoma a když k ní zvedl oči, rázně ho chytla za ruku a dotáhla ho na parket. Tam mu poskládala ruce kolem svého pasu, sama jej chytla kolem krku a donutila jej tančit. Celý tanec mu hleděla do očí a hledala vysvětlení. Ale v Grissomových brčálově zelených očích nic nenacházela. Když písnička skončila, ještě chvíli jen tak stáli a koukali si do očí, ale pak se jí najednou Grissom vytrhl a odešel na balkon. Sára nevěděla, jestli dělá dobře, ale vydala se za ním. "Grissi, co se to s tebou děje? Ještě včera a snad i dnes ráno bylo všechno v pořádku, ale teď? Co se stalo, že se chováš tak strašně?" spustila hned, co se postavila vedle něho k zábradlí. "Nic, co by se mělo dít? Všechno je v nejlepším pořádku!" odsekl. "V pořádku? To si ze mě snad děláš srandu! Nic není v pořádku! Se podívej, jak se chováš? Jako starej bručoun!" odpověděla nevěřícně Sára. "No, možná to bude tím, že starý bručoun prostě jsem! Starého psa novým kouskům nenaučíš! Starý, necitelný bručoun, to jsem já!" pokračoval Grissom ve velmi příjemném tónu. "Bezcitný? Ty že jsi bezcitný?" nevěřila Sára. "Jsem, sama jsi to o mě jednou řekla, ne?" odsekl Gil. "Gile Grissome, tak buď lžeš teď a nebo jsi lhal včera v noci!" vypustila Sára aniž by uvažovala co. Grissom se už nadechoval k odpovědi, ale ona jej rázně umlčela. "Šetři dech, starouši! Ano, včera jsem slyšela každé slovo, které jsi mi řekl. Věřila jsem tomu, co jsi mi tam v ložnici řekl, ale teď o tom začínám pochybovat! Nevím, co si o tom mám myslet. Je mi jedno, co bude dál, jak to bude v práci, jak to bude mezi námi. Ale chci, abys něco věděl. Já totiž toho starého a bezcitného bručouna miluju! Ano Gile Grissome, já tě skutečně miluju!" vykřikla a utekla z balkonu zpět dovnitř. Gil se ani neotočil, když utekla, neustále sledoval světélkující Las Vegas, město plné hříchu, plné lásky, ale taky plné zoufalství.
Sára byla odjakživa dobrá herečka, proto na ni nikdo z kolegů nepoznal, jak moc ji ta scéna na balkoně dostala. Usmívala se, když tančila, usmívala se když pila, usmívala se, když se s někým bavila, ale v nitru krvácela. Byla strašně ráda, když už se večírek chýlil ke konci a když už lidé odcházeli. Vyprovázela je s úsměvem, taky jak jinak. Jenom, když kolem ní procházel jako poslední Grissom, se zarytě dívala do země. Po té scéně na balkoně se na něj ani nepodívala a cítila, že on se ji taky vyhýbá. Když se konečně zavřeli dveře, opřela se o ně unaveně a zavřela oči. Ale po pár vteřinách se jí zpod zavřených víček začali kutálet první slzy, za chvíli se zhroutila na zem a tam se konečně hystericky rozvzlykala. Seděla tak pár minut, když se ozval zvonek ode dveří. Pracně se zvedla, otřela si oči, i když věděla, že jí to moc nepomůže a s hlubokým nádechem otevřela dveře. Překvapilo ji, když zjistila, kdo za nimi stojí. Už měla tendenci znovu ty dveře zabouchnout, protože jej už ve svém bytě nechtěla, protože by to bylo určitě ještě horší. Vždy, když do jejího bytu vstoupil, se něco pokazilo. Už, už sahala po klice, že je zavře, ale pak najednou zjistila, že na to nemá sílu. Nedokázala jenom tak zabouchnout dveře a tím ho oddělit od svého života. Ne, nebylo to kvůli tomu, že by potom jistě ztratila práci a tím všechny přátelé, ale kvůli tomu, že jej i přesto, co ji dneska řekl a vlastně i udělal, stále bláznivě milovala. Tak pomalu kliku pustila a nechala ruku spadnout vedle boku. To, co se v ní právě odehrálo, spustilo další příval slz a ty se pomalu draly ven z očí, na její hladkou tvář. Když Grissom uviděl, jak pláče, přistoupil k ní a jemně ji jednu slzu otřel. Sára nezareagovala, jen tam stála se zavřenýma očima a nechávala slzy, aby ji ještě více rozmazaly líčidla. "Víš Sáro, ten starouš ti zapomněl něco říct." Zašeptal Gil a Sára k němu konečně zvedla uplakané oči. "Ten bručoun dneska večer lhal. Není zase tak bezcitný, spíše naopak, je bláznivě zamilovaný!" pokračoval Grissom, aniž by uhnul pohledem. "Ten starý pes, se na stará kolena přece jen něco naučil." Jemně ji zvedl hlavu a přinutil ji dívat se mu do očí. "Chtěl jsem ti jenom říct, že tě miluju!" Po tom vyznání ji bradu pustil a čekal na nějakou rekci. Sára ale nevěděla, co má dělat či co má říct. Stála tam pořád s svěšenou hlavou a asi ji nedocházel význam slov, které ji Gil teď řekl. "Dobře, já to chápu. To, jak jsem se dneska večer zachoval, bylo kruté a já chápu, že tě to asi velmi ranilo." Když ani na to Sára nereagovala, Grissom se nadechl, otočil se a pomalu začal sestupovat po schodech. "No, tak se měj. Uvidíme se v pondělí v práci!" rozloučil se smutně a odcházel.
Teprve po chvíli se Sára probrala a uvědomila si, co se tady v posledních minutách stalo. Rychle si vzala klíče od bytu a jen tak, bez svetru či bundy, letěla po schodech za Grissomem. Spěšně proběhla halou a málem si vybila zuby o skleněnou výplň dveří. Když se konečně ocitla venku, začala se zběsile rozhlížet, kudy se asi Grissom vydal. Pak jej spatřila, na rohu protější ulice. Hned jak jej uviděla, začala nahlas křičet "Gile, Gile, počkej!" a bleskurychle se rozběhla za ním. Teprve po pár metrech ji konečně Gil uslyšel a zastavil se. Když k němu dorazila, nemohla chvíli popadnout dech. Gil proto vyčkával až se konečně nadechne a řekne mu co m uříct chce. "Gile, já… Taky tě miluju!" Vypravila ze sebe namáhavě nakonec. Gil pár vteřin jenom tak stál, až si Sára začala myslet, že si to za těch pár minut rozmyslel, ale on k ní najednou přiskočil, popadl ji do náruče a konečně ji políbil. Ten polibek byl tak dokonalý, že lidé, co šli kolem nich začali nadšeně tleskat. Taky, ono se není čemu divit, oba na tu chvíli čekali hodně dlouho…
Povídka od Sarinky :)) mojí kámošky od které jste tady četli ještě jednu předchozí:)

(Ne)zvaný host II

30. srpna 2007 v 18:40 | Sara |  ~ Aktuality
Do práce přijel každý zvlášť, aby nikdo nic nepoznal, protože oba neměli zájem, aby o nich kolovaly jakékoliv drby. Teda, vlastně Grissom to nechtěl, Sáře to bylo jedno.
Hned po jejich příchodu byli oba zahrnuti neutuchajícím množstvím zájmu okolních lidí. Ne snad proto, že by byli nějaké hvězdy, ale proto, že to byli především kriminalisté. Ten den měli práce nad hlavu, z části i kvůli tomu, že nedorazila Sofie. Každý Gila zastavoval a ptal se po ní a on každému trpělivě vysvětloval, že už spolu nejsou, proto neví, kde by teď slečna Curtisová mohla být. Takhle odpovídal celé dopoledne. Až si jej zavolal šerif do kanceláře a tam mu řekl, že Sofie urychleně podala výpověď a odletěla do New Yorku. Zvláštní bylo, že když se to Grissom dozvěděl, necítil lítost, smutek nebo zlost, vlastně necítil nic. A tak si poprvé, v šerifově kanceláři, uvědomil, že Sofii nemiloval, jen jej přitahovala. Ano, bydlel s ní, ale když se nad tím zamyslel, ani nevěděl proč. Nechtěl si ji později vzít a ani s ní být nějak dlouho. Možná jej zlákala ta vidina neznáma nebo nebezpečí. Ale ne, nemiloval ji. Moc dobře věděl, že láska vypadá jinak…
Když si to přiznal, spadla z něj obrovská tíha a on mohl zase volně dýchat. Nebo to nezavinilo toto zjištění, ale fakt, že je Sofie pěkně daleko?
"Grissi, můžeš na chvilku?" ozvalo se za ním, jakmile vyšel ze šerifovy kanceláře. Když ten hlas uslyšel, měl najednou pocit Deja vú. Vybavila se mu ta chvíle před 10 měsíci, kdy fotil figuríny představující tělo mrtvého výherce jackpotu. Tenkrát se za ním ten hlas ozval poprvé a on hned věděl o koho jde, aniž by se na ni musel podívat. Od toho slunečného dne uteklo tolik času a tolik se toho stalo… Stejně jako tenkrát se s úsměvem otočil a stejně jako tenkrát před sebou spatřil veselou a sebevědomou tvář Sáry Sidle. Ano, změnila se, ale pořád to byla ona. Tenkrát se hodně dlouho rozmýšlel, jestli má svou bývalou žačku přijmout do svého týmu. Tehdy ještě nevěděl, co jej s ní čeká, že v něm způsobí zmatek a on bude tak rozpolcený, že aby před svými city unikl, nastěhuje se k jiné ženě. Ale teď si byl jistý, že udělal dobře. No a co, že je trochu zmatený?
"Co se děje Sáro?" zeptal se a na tváři mu pořád pohrával lehký úsměv. Sára se lehce zarazila, protože šéf se tak moc často neusmíval, ale pak si řekla, že je to jenom dobře, alespoň není po tom rozchodu v depresi. "Gile, asi jsem na něco přišla v tom případu zastřeleného policajta." Pokračovala a samovolně se taky začala usmívat. Věděla totiž, že šéfa tou informací potěší, protože ani on sám nemohl na nic v té zapeklité vraždě či nehodě přijít. "No tak mluv!" vyhrkl natěšeně Gil. "No, to nejde jenom tak vysvětlit, pojď za mnou!" řekla a kývla směrem k laboratoři.
Když do laborky vešli, zprvu nic neobvyklého Grissom neviděl. Ani nevěděl, co by vidět měl, že! Ale když se Sára s hrdým výrazem ve tváři postavila vedle pultu a on se na něj podíval, nevěřil svým očím. "Ty jsi našla projektil?" zeptal se nevěřícně i přesto, že před ním ležel. "No, našla!" odpověděla pyšně Sára. "Ty jsi prostě neuvěřitelná!" Grissom nevěděl, co má samou radostí dělat. Ten zastřelený policista byl totiž jeho známý a on už začínal být zoufalý z toho, že nemůže dopadnout jeho vraha. Neměl totiž žádný důkaz, podle kterého jej mohl najít a který by jej mohl usvědčit. A teď před ním leží projektil, důkaz jako hrom. Gil byl vážně nadšením bez sebe, tak asi ani nevěděl, co dělá. Jak jinak lze taky vysvětlit, že najednou přiskočil (no, vzhledem k jeho věku…) k Sáře, vzal její hlavu do dlaní a na ústa ji vtiskl polibek. Polibek, který trval o něco déle než by polibek z radosti trvat měl.
Když si konečně po několika vteřinách uvědomil, co dělá, s velikým přemáháním Sáru pustil a snažil se popadnout dech. Najednou nevěděl co říct a když se na Sáru podíval, věděl, že ta je na tom stejně. Sára se na něj dívala s překvapeným výrazem ve tváři a zvolna ji docházelo, co se právě stalo. Oba nevěděli, co mají říct či co mají dělat, proto jim přišel Nick, který vešel do dveří, jako dar z nebes. "Lidi, podíval jsem se na…" začal, ale zarazily ho výrazy v jejich tvářích, proto se zkoumavě zeptal: "Děje se něco?" Oni dva se na sebe podívali a jednohlasně vyhrkli "Ne!" Nick jenom pobaveně zakroutil hlavou a dál to neřešil. Místo toho pokračoval tam, kde předtím skončil. "Podíval jsem na ten tvůj projektil Sáro, jak jsi chtěla a mám pro vás dobré zprávy…"
Pár hodin nato za sebou Sára zabouchla dveře svého bytu, svalila se na sedačku a hodila nohy na stůl. Byla utahaná jako kotě, protože zatčení toho vraha se nedalo nazvat lehkým. Díky tomu projektilu jej odhalili, ale on se nehodlal jen tak vzdát. Ale teď už to má naštěstí za sebou.
Neseděla ani pět minut a od dveří se ozval zvonek. S povzdechem se zase pracně zvedla a došourala se ke dveřím. Tentokrát už ji vůbec nepřekvapilo, když za nimi stál Grissom. "Vítej zpátky!" pozdravila jej unaveně a aniž by čekala na odpověď, zase sebou švihla na křeslo. "No, ty máš dneska dost, co?" zeptal se Gil a Sára jen se zavřenýma očima přikývla. "Možná mám něco, co tě potěší!" Když na něj Sára upřela oči, vytáhl z tašky DVD a piva. "No wow! Ty víš, jak dívku potěšit, co? Uděláme si oddechový večer!" probudila se hned Sára k životu.
Asi hodinu filmu Sára udržela oči otevřené, ale pak se přestala přemáhat, nechala víčka klesnou a ocitla se mimo reálný prostor. Nevěděla, že když usnula, svezla se ji hlava na stranu a tím pádem se opřela o Grissomovo rameno. Taky nevěděla, že když se Gila dotkla, nejprve se lekl, ale pak se uklidnil a na jeho tváři se objevil spokojený úsměv…
Když se zase probudila k životu, nechápala, jak se její hlava ocitla na Grissomově klíně. Chtěla se jej na to zeptat, ale vzápětí zjistila, že on usnul taky. Chvíli jej jen tak pozorovala, studovala jeho výraz, jeho rysy. On patrně její pohled podvědomě vycítil, protože najednou otevřel oči, a tak přistihl Sáru při jejím zkoumání. "Co se děje?" zeptal se Gil rozespale a ona nevěděla, co má říct. "Noo, právě jsem se chystala tě vzbudit a říct ti, ať si jdeš lehnout do mého pokoje pro hosty, od nynějška do tvé ložnice!" vymluvila se Sára. "Aha, tak díky!" odvětil Grissom a snažil se zvednout z pohovky. "Ehm Sáro, já bych si klidně lehnout šel, ale to bys ty musela dát ruku pryč z mé nohy!" smál se a Sára se cítila opravdu trapně. Bleskově ruku zvedla a položila si ji do klína. "No, tak dobrou noc!"rozloučil se s ní Grissom po chvíli, ve které mezi nimi panovalo trapné ticho. "Dobrou noc." Vypravila ze sebe Sára, ale to už přála jen dveřím, za kterými Gil zmizel. Sama se zvedla a zamířila do své ložnice…
Zatímco jedna polovina Las Vegas byla v kasínech a ta druhá spala, v Sářině bytě panovala paní nespavost. Oba dva leželi v posteli a s očima dokořán pozorovali strop či noční stolek a přemýšleli. Nikdo nemohl vědět, co se jim v hlavách honí, ale nad slunce jasné bylo, že oba stejnou měrou touží jít za tím druhým a jediné, co jim k uskutečnění tohoto přání chybělo, byla odvaha.
Snad se osudu nad těmito zoufalci přece jen trošku zželelo, protože oba dva najednou donutil zvednout se z postele a jít si do kuchyně pro pití. Jako první se z postele vyhrabala Sára a znaveně zamířila do kuchyně k ledničce. Když Grissom do kuchyně došel taky, zarazil jej pohled na sklánějící se Sáru. "Sáro, co tady děláš?" zeptal se a zvuk jeho hlasu Sáru vylekal natolik, že leknutím upustila skleničku a ta se na dřevěné podlaze roztříštila na tisíce malinkých kousíčků. Místo toho, aby ho Sára třeba okřikla nebo mu vynadala za to, že ji tak leká, rozzářily se jí oči a ona vesele zvolala "Mám nápad, o víkendu uspořádáme večírek!"
Týden uběhl jako voda a nadešel pátek, předvečer Sářiného večírku a předvečer Gilového stěhování do nového bytu. Těch uplynulých pár dní se k sobě chovali jako přátelé, i když oba moc dobře věděli, že mezi nimi doopravdy panuje něco úplně jiného.
Ten poslední večer spolu seděli na pohovce a popíjeli bílé víno. Nikdo z nich to neřekl, ale oba dva cítili, že se jim bude po takových večerech stýskat. A nejen po těch večerech. "No, tak já zítra přijdu hned, jak to bude možné, ano?" Přerušil ticho Grissom. Myslel tím, že na její večírek přijde okamžitě, jak mu to jen stěhování umožní. "Jistě, budu se těšit." Odvětila Sára. Najednou ji přepadl pocit lítosti a vlastně ani nevěděla proč. Možná to bylo proto, že si uvědomila, že Grissom už bude zase tak moc vzdálený, jako býval předtím. Když bydlel s ní, měli si k sobě hodně blízko, ale teď? Už zase bude tím odtažitým a záhadným šéfem, kterým býval dříve.
Najednou už nemohla vedle Grissoma vydržet. Rychle se zvedla a s chabým rozloučením a přáním na dobrou noc zalezla do své ložnice. Když za sebou zavřela dveře, samovolně se jí začaly po tváři kutálet slzy. Plácla sebou na postel a tiše se rozvzlykala. Potřebovala se vyplakat, potřebovala ze sebe dostat tu bolest, která ji tolik sžírala a které se nemohla zbavit. Jen jediný člověk ji mohl pomoct, ale ten neměl o jejích slzách ani ponětí, seděl v obýváku a zíral na obrazovku televize aniž by vnímal, co se na ní odehrává. Byl zamyšlený, nepřítomně si pohrával se skleničkou vína a nevěděl, co má dělat. Jedna jeho půlka mu říkala, ať si jde lehnout a nechá to být, zatímco druhá půlka říkala, ať jde za Sárou, ať už konečně v životě udělá to, po čem touží. A on si nebyl jistý, kterou část svého já má poslechnout. Pak se ale zvedl a zamířil do svého pokoje…
Sára tiše ležela ve své posteli a nepřítomně zírala na protější zeď. Už se trochu uklidnila, ale ještě pořád ji občas vyklouzla zpod víčka jedna neposedná slza a putovala po jejím půvabném obličeji. Vzpomínala na ty okamžiky, kdy si myslela, že ji Grissom dává alespoň malou naději. Vzpomínala na ten případ na zimním stadióně, kdy ji vlastně řekl, že je krásná. Nebo na tu chvíli u zdi, kdy si myslela, že ji chce políbit. Nebo si vybavovala jeho oslovení, když ji řekl Honey nebo Drahá. Ano, v těch chvílích snad i doufala, že by mezi nimi něco mohlo být. Ale on si pak odejde za Sofií a nechá ji tak zraněnou a samu. A pak ta noc, kdy se objevil u jejich dveří. 0d té doby se něco změnilo, chová se k ní jinak, lépe a snad i trochu zamilovaněji. Proč by ji jinak tenkrát v laboratoři políbil? Nebo proč by jinak dovolil, aby spala na jeho klíně? Ach, kdyby tak mohla vidět do Grissomova nitra…
Najednou zaslechla za dveřmi jeho kroky. Nastražila uši a čekala, co se bude dít. Ani ne za minutu se dveře její ložnice otevřely a Grissom nakoukl dovnitř. Sára rychle zavřela oči a předstírala, že spí. Grissom opatrně přešel až k druhé půlce postele, zvedl peřinu a tiše si vedle Sáry vlezl. Chvíli poslouchal, jestli spí, pak se nad ní naklonil a tiše začal šeptat: "Víš Sáro, já vlastně ani nevím, co bych ti měl říct. Vím, že jsem ti ublížil a že ti stále ubližuji, ale já to dělám jen pro tvé, a vlastně i tak trochu pro mé, dobro. Já nechci, abys trpěla, ale taky nevím, co mám dělat. Víš Sáro, já tě mám rád, opravdu rád! To s tou Sofií bylo jen proto, abych na tebe zapomněl. Ale ono to nejde, ať se snažím sebevíce, nejde to. Pořád na tebe myslím, ve dne v noci. Mám tě prostě plnou hlavu. Nedokázal bych ti to říct do očí, protože jsem starý hlupák a slaboch. Ale teď, když spíš… Sáro, ty jsi celý můj život a já tě doopravdy miluju!" Když ze sebe všechno toto dostal a konečně řekl Sáře, co cítí, i když ona jej asi neslyšela, neuvěřitelně se mu ulevilo. Spadla z něj obrovská tíha a on mohl konečně v klidu usnout. Když už se blížil ke snovému stavu, automaticky se otočil na bok a paži objal Sáru kolem boku. Ve chvíli, kdy se těsně vedle Sáry ozvalo pravidelné oddychování, ona otevřela oči a sama pro sebe se usmála…
Když se po pár hodinách Sára probudila, uhodilo jí do očí prudké sluneční světlo. Poslepu nahmatala budík a když zaostřila na displej, nemohla tomu časovému údaji uvěřit. Červeně na ni totiž blikalo 11 hodin. "Sakra, jakto že mě Grissom nevzbudil?" nechápala. Důvod našla po chvilce. Vedle ní, na druhé straně postele ležel kus papíru a na něm květina, kterou někdo evidentně vyrval z jejího květináče. Když na ten cár zaostřila, rozluštila Grissomovo písmo. "Promiň, že jsem tě nevzbudil, ale musel jsem odejít dříve, díky za přístřeší, uvidíme se dnes večer. Gil" Jindy by jí vadilo, že ji někdo utrhl tak dlouho pěstovanou květinu, ale po tom, co včera v noci slyšela, by ji nerozzlobilo ani kdyby ji Grissom podpálil byt. Jediné, co ji tak trošku štvalo, bylo to, že se s ní ani nerozloučil ani se svým odchodem nepočkal. "Ale co, uvidím jej dnes večer!" usmála se Sára a zamířila do kuchyně, aby stihla přichystat věci na dnešní večírek se svými kolegy…

(Ne)zvaný host I

30. srpna 2007 v 18:39 | Sara |  ~ Aktuality
Sára už balancovala na hranici reálného světa a světa plným snů, když se najednou ozval domovní zvonek a tiché bouchání na dveře. Neochotně rozevřela víčka a zamžourala na světélkující číslice na digitálním budíku. "Panebože, kdo může otravovat ve dvě v noci?" Povzdechla si a čekala, jestli to zvonění nepřestane. Ten za dveřmi se ale nemínil vzdát, protože zvonek ani bouchání neustávalo. Sára se po pár minutách pracně vyhrabala z postele a se zřejmou nevolí na sebe navlékla župánek. "To bude nějakej idiot nebo kretén nebo…" brblala si cestou pro sebe. "Nebo blbec nebo… GRISSOM!" vyhrkla, když prudce otevřela dveře. "Ehm, dobrý večer…" pozdravil Grissom nejistě a jeho oči začaly samovolně putovat po Sářině těle. A že se měl na co dívat! Sáře župánek sahal sotva do půli stehen, stejně jako tenká saténová košilka světle růžové barvy. Taky, Gil ji jinak než v dlouhých kalhotách neviděl, takž se nebylo čemu divit, že z toho pohledu nemohl trochu popadnout dech. Když si Sára uvědomila, na co její šéf tak zírá, přitáhla si župánek nepatrně k tělu. To sice moc nepomohlo, spíše díky tomu župan přilehl trochu více ke kůži a předvedl tak Sářinu dokonalou siluetu, ale alespoň se díky tomuto pohybu Grissom vrátil zpátky na zem. "Ehm Gile, nechci tě nějak rušit, ale co děláš ve dvě v noci u mých dveří?" pokusila se Sára vyzvědět účel jeho návštěvy. Notnou chvíli na ni Grissom beze slova hleděl a snažil se vzpomenout, proč tady vlastně je. Ne, to nebyly počáteční příznaky stařecké demence, ale pouhé vyvedení z koncentrace. A to už je u Gila Grissoma co říct…
"No?" pobídla ho Sára jemně, protože už ji začínala být na chodbě trochu zima a ona už by zase nejraději zalezla do vyhřáté postele. Po té otázce se ale neubránila lehkému pousmání. Ach, jak ji bavilo přivádět Grissoma do rozpaků a dnešní noc je jedním z nejlepších vystoupení. Ona věděla, proč si bere tu košilku a ne normální pyžamo jako obvykle…
"Ehm, promiň, zamyslel jsem se!" vzpamatoval se konečně Grissom a dokonce si už vzpomněl, jak se jmenuje. Ani netušil, že ho pohled na Sáru může až tak zneklidnit a rozhodit. "No, já mám takový malinký problém…" pokračoval a Sára zvedla překvapeně obočí. "Gile, ty a problém? Toto spojení ani nejde dohromady!" skočila mu do řeči. "Sáro, teď vážně nemám náladu na žerty!" odsekl unaveně. Sára se zarazila, nechtěla přece šéfa naštvat, už tak bylo vidět, že má dost i bez ní. "Promiň, nechtěla jsem tě naštvat!" dodala omluvně a pohledem jej vybídla, aby pokračoval. "Víš, dneska jsem se strašně pohádal se Sofií, protože ona chce odjet do New Yorku, prý ji tam nabídli lepší místo. A já s tím nesouhlasím, proto jsme se pohádali a vypadá to, že jsme se definitivně rozešli. Určitě sis všimla, že to s námi poslední dobou šlo s kopce…" začal Gil a Sára hned po jméně Sofie přestala poslouchat a místo toho začala přemýšlet, jestli mu má radši jednu vrazit nebo mu jen říct, že je to sobecký idiot. Proboha, on ji vzbudil jen proto, aby si u ní vylil své zlomené srdce? On snad neviděl, jak ji to ubližuje, když jsou spolu se Sofií? Nejprve ji dá špetku naděje, a pak si klidně něco začne s tou odporně vysokou a přitažlivou blondýnou. Ne, asi nic takového neví, protože jinak by tu asi nestál… "…No a tak jsem si sbalil kufry, teda spíše ona mi je sbalila, a teď nemám kam jít…" Teprve při těchto slovech zase Sára zapnula přijímač, protože ji něco začalo říkat, že už ví, proč je Gil tady. A ano, konečně si všimla velkého kufru, který stál u Grissomových nohou. "No to snad ne! Gile, zkrať to a řekni mi konečně proč jsi tady? Doufám, že to není to, co si myslím!" tu poslední větu si řekla spíše jenom pro sebe, aby tím zase Gila nenaštvala. "No, já jsem myslel, že ty jsi tak milá a laskavá osůbka… Nemohl bych u tebe pár dní zůstat? Víš, než si najdu něco jiného… A v práci by se to nemuseli dozvědět…" pokračoval Gil trochu nejistě z obavy ze Sářiny reakce. V první chvíli si myslela, že mu nakope zadek. Ta žirafa ho pustí k vodě a on si myslí, že mu pomůže Sárinka, na kterou stačí udělat ten svůj roztomilý kukuč a ona se hned složí k zemi a nabídne mu všechno, včetně sebe! Tak to se šeredně plete, ona není jeho loutka!
Ale pak, jakmile se na něj podívala znovu a spatřila jeho unavený a zlomený výraz (asi jej ten rozchod dosti vzal), neměla najednou to srdce vyhnat ho ve dvě v noci, aby si našel nějaký hotel. A pár dní to přece s Gilem vydrží, ne? Takže místo odpovědi jen mlčky ustoupila ze dveří, aby mohl Grissom projít. "Jenom Gile, proč jsi šel zrovna ke mně a ne třeba k Warrickovi nebo Nickovi?" neodpustila si otázku, která ji tolik vrtala hlavou. "Víš, že ani nevím? Prostě mě kroky zavedly před tvé dveře…" odpověděl přesvědčivě, ale v duchu věděl, že to zase až tak velká pravda není. K jejímu bytu zamířil jistě a záměrně. A taky nemluvil tak docela pravdu o rozchodu se Sofií. Ano, je pravda, že Sofie dostala nabídku z New Yorku a asi ji teď i přijala, ale ne proto, že by byla tak cílevědomá a chtěla se dostat na pomyslném žebříčku co nejvýše, ale vzala to místo jen kvůli němu. Když Sáře říkal, že ji to už spolu dlouho neklape, měl pravdu. Ze začátku to bylo báječné, nové a neprozkoumané, ale poslední měsíc to už bylo k nevydržení. Neustále se jen hádali a Gilovi už docházela trpělivost se Sofiinou žárlivostí na něj a na Sáru. Ano, mezi nimi bylo, a snad i ještě je, něco, co neuměl pojmenovat a vlastně ani nechtěl, protože se bál, co by z toho vzešlo. Ale dneska večer to byla poslední kapka. Sofie zase měla jeden z těch svých výlevů, protože ho prý viděla, jak se na Sáru dneska zamilovaně díval. Po nekonečných minutách urážek a vydírání (že pokud to se Sárou neskončí, tak do toho New Yorku odjede!), mu došla trpělivost, zařval na ní, tak ať si pro něj za něj odjede, sbalil si kufr a vztekle za sebou prásknul dveřmi. Teprve venku mu došlo, co udělal. Vždy klidný a chladně logický Gil Grissom byl najednou bez domova a bez partnerky (aby pravdu řekl, tak ta první možnost mu vadila více). Najednou nevěděl, co má dělat. V noci asi těžko sežene nějaký dobrý hotel, a tak nevěděl, kde si na těch pár zbývajících hodin ustele. Pak jej ale najednou napadlo, kam může jít. A tak za pár chvil nerozhodně stál před Sářinýma dveřma…
"Gile, ale mám jeden problém. Teda vlastně já ne, spíše ty!" řekla Sára Grissomovi přes rameno když jej vedla do útrob svého bytu. Když se na ni Gil tázavě podíval, pokračovala. "No, nevím, kde budeš spát, protože pokoj pro hosty okupuje moje kamarádka, která odjede až zítra ráno. Leda by ses vyspal na křesle v ložnici… A nebo se mnou v posteli." Dodala po krátkém zaváhání. Když došli do Sářiné ložnice, uviděl Grissom nádhernou a jistě pohodlnou postel a naproti ní malé zřejmě nepohodlné křeslo. Každý normální člověk by si zřejmě vybral postel, ale jelikož Gil Grissom nebyl tak docela normální, směrem k Sáře prohodil: "Já se vyspím na křesle, díky!" Sára pokrčila rameny a ukázala mu cestu do koupelny. Sama si zase konečně zalezla do postele a když se podívala na hodiny, s povzdechem zjistila, že už jsou tři. "To už se teda dlouho nevyspím!" zabručela pro sebe. Když se Grissom vrátil, mohla konečně zhasnout a poddat se svým snům a fantaziím. Ale ještě před usnutím směrem ke Grissomovi podotkla: "Gile, kdyby to křeslo bylo moc nepohodlné, klidně si lehni vedle mě, mně to vadit nebude…"
Za pár minut Gil uslyšel pravidelné oddechování své hostitelky, ale on sám usnout nedokázal. To křeslo bylo strašně nepohodlné, tlačilo ho všude možně a žádná z poloh nebyla to pravá. Gil se už viděl v měkké posteli vedle Sáry, ale nemohl se odhodlat si k ní vlézt. Nedokázal si představit, že by ležel vedle ní, cítil její teplo, viděl její výraz, když spí. Věděl, že by to bylo krásné, ale on nemohl. Nebo snad ano?
Když se ráno ozvalo hlasité pípání budíku, Sára jej dobře mířeným pohybem umlčela. Chvíli ještě ležela se zavřenýma očima, ale pak si najednou vzpomněla na předchozí noc, a tak se prudce posadila a pohledem zabloudila na své křeslo, kde měl spát Grissom. Ale on tam nebyl. Padla zpátky do polohy ležmo a začala přemýšlet, kde by se asi Gil mohl nacházet. Pak ale vedle sebe ucítila nepatrný pohyb a když z druhé půlky postele strhla peřinu, našla pod ní spícího Grissoma. "Záhada vyřešena!" zašeptala.
Chvíli přemýšlela, jak má svého šéfa vzbudit, až se její nápady zregulovaly na šťouchání. Nejprve do něj drcla lehce, pak silněji, a pak už jej skoro bila. Když se Grissom na ten nejsilnější pouze převalil na druhý bok, pokročila k plánu B. Jemně se nad něj naklonila a do ucha mu zašeptala: "No tak, vstáváme spáči!" A jemně se mu prohrábla ve vlasech. Snad na ten dotyk, snad na Sářin hlas konečně Gil zareagoval a pomalu otevřel oči. Zprvu nechápal, proč se nad ním sklání Sára a ne Sofie, a možná si myslel, že se mu to jenom zdá. Po pár vteřinách si ale vzpomněl na minulou noc a vše už mu bylo jasné. Chvilinku na Sáru jenom zíral, přičemž si tak trochu nesouvisle uvědomil, že takové buzení, a ne-li ještě lepší, by měl každý den, tedy pokud by byli se Sárou manželé nebo i kdyby spolu jenom chodili.
"Hehe, nakonec jsi to na tom křesle nevydržel, co?" posmívala se mu Sára. "No prosím tě, co to máš za hnusný nábytek? Vždyť na něm se to nedá vydržet!" začal Grissom, ale Sára mu hned skočila do řeči. "Hele, víš, jak se v tom křesle nádherně čte? To je křeslo na čtení, ne na spaní, víš? Tak mi na něj nešahej!" bránila ten kus nábytku Sára. "No dobře, dobře, omlouvám se!" hájil se se smíchem Gil. "Ježíši, to je hodin! My to snad nestihnem do práce!" vyhrkla Sára hned poté, co jen letmo zavadila pohledem o budík.

:'( MOC MĚ TO MRZÍ :'(

30. srpna 2007 v 15:30 | Sara |  ~ Aktuality
Opravdu moc mě to mrzí, ale se začátkem školního roku se i blíží nevyhnutelný… a to můj návrat do hnusného města a tudíž od pc. Na prázdniny jsem tady v Hradišti spolu s pc, ale od září se sem dostanu jen na víkendy, pokud mě teda strejda (je to jeho comp) nevykopne. Pak tu budu ještě míň :'(
Ale nebojte, od Vánoc (možná ještě dřív) budu mít comp i v Debři a pak tady budu každej den :-*
Moc vác všechny miluju, ale nebojte, každej den se nacpu do knihovny :D mě zabijou :D a budu dávat povídky a o informatice taky… :))
Pa vaše webmasterka Sarí :))

Co dnes bude v krimče???

30. srpna 2007 v 15:14 | Sara |  Každý čtvrtek
Název : Room Service
601
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image
Click to view full size image

Nehody taky vysvětlíš

30. srpna 2007 v 13:22 | Sara |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Vegas ožilo v noční život, po jeho ulicích chodila hromada lidí, kteří si dnes vyrazili za zábavou. V kasinech se točily rulety, karty svištěly po hernách a sportovní sázkaři sbírali jeden tip za druhým. Prostě běžný Vegaský večer. Až na to, že dnes nepřijel ani jeden autobus plný natěšených turistů, kterým peněženky a kapsy přetékaly dolary a na zastávce neskončil ani jeden cizinec, který by mohl za pár hodin přijít o životní úspory. Důvod byl prostý, i když velice nepříjemný. Na hlavní silnici směřující do Vegas, přes Henderson až dál na severozápad bouraly dva autobusy plné takových lidí…
Tu noc to byl jediný případ, který kriminálka měla. Za to ale mediálně sledovaný a se spoustou mrtvých, že pohřební vozy nestíhaly odvážet těla. David, Sara, Greg a Nick nestíhali obsloužit každého nebožtíka, ale Catherine jim nechtěla půjčit na pomoc Warricka. Grissom se o rozdělení moc nestaral…
Po deseti hodinách práce, kdy byla zničená většina důkazů, jim zbývalo všeho všudy jen asi tři oběti. Čtveřice mlela z posledního a každou oběť si očíslovala, aby se v nich lépe vyznala… Když konečně odvezli poslední tělo na pitevnu, Greg, Sara a Nick se posadili na začátek zavazadlového prostoru jejich služebáka. Sotva však dosedli, už u nich stála Catherine, která si celý dnešek vzala na povel. Grissom si toho asi ani nevšiml…
"Jak to, že nefotíte těla?!"
"Právě nám odvezli poslední!"odpověděla vzpurně Sara. Pořád ještě to ale dokázala lehce potlačit a zamaskovat…
"Tak běžte zajistit jeden z těch autobusů."
Nick i Greg už se začali zvedat, ale Sara se ani nehnula. Teď už byl tón jejího hlasu zcela zřejmý."Catherine. teď sme tady oběhali nevim kolik přesně těl, tak nás nech aspoň pět minut sedět!"
"Kdybychom tady všichni pět minut seděli za chvíli bychom z místa činu nic neměli!"
"Jestli chceš, abysme odváděli dobrou práci tak nás nech chvíli vydechnout! Nevím, kolik si toho dneska udělala ty, ale myslím, že ses zrovna nepřetrhla!"
V tu chvíli Greg s Nickem věděli, že přestřelila. Asi patnáct metrů od nich stál Eckli. A dvacet metrů Grissom. Teď už jen hádali, za kým půjde Willowsová dřív. Otočila se a vydala se směrem k Ecklimu. Sara jenom zavřela oči a snažila se uklidnit. Jenže potom je něco napadlo. Zatím co byla Willowsová otočená zády k Ecklimu, který si ničeho kolem nevšímal, trojice se zvedla a odešla směrem k Warrickovi a začala sbírat a zapisovat už dřív označené důkazy. Když Eckli došel i s jejich "šéfkou" k autu, kde ještě před chvílí seděli, na Gregově tváři se objevil pobavený úsměv. Sara do něj lehounce strčila loktem a pokračovali v práci…
Všichni byli zvyklí, že na místech činu zůstali několik hodin a mnohdy se tam museli vracet, ale dnes tam zůstali půl druhé směny. Což byl jejich rekord. Aspoň pro Saru. Když jim konečně Grissom řekl, ať sbalí vybavení a důkazy a jedou je zpracovat na velitelství, všichni , nebo spíš skoro všichni, se sotva hýbali. Pořád jenom vstávali, a zase si k důkazům klekali… pořád dokola několik hodin…
"Ještě tady zůstanu,"řekl ostatním,"musím zpracovat ještě kabinu druhého řidiče. Saro, nepomohla bys mi s tím?"
Kriminalistka jenom automaticky unaveně přikývla. Sama nechápala proč. Brala by odjet s Gregem a Nickem na velitelství a spolu s nimi tam ty důkazy zpracovat. Ale radši tady, pod velením Gila, než na velitelství, pod velením Catherine s Ecklim za zadkem.
Grissom pracoval na levé straně kabiny, zatím co Sara na té pravé. Každou minutu kriminalista vzhlédl a podíval se na ní. Skoro pravidelně…
"Saro…"začal, ale sotva vzhlédla a podívala se mu do očí, mu slova došla.
"Ano?"zeptala se po chvíli mlčení.
"Ne… nic…"
Opět upřela svůj pohled na možné důkazy.
"Vlastně jsem ti něco říct chtěl. O něco tě požádat."
Nic neříkala, jen čekala až bude mluvit on.
"Dej mi, prosím, ještě jednu, poslední, šanci."
Chvíli mlčela a potom si oddechla.
"Gile. Je to pár dnů, ani se nedá říct týdnů, co si byl s Lady Heather. A teď mě prosíš o.. o šanci?"
"Vím, že jsem udělal chybu…"
"A kolik jich budeš muset ještě udělat? Řekla jsem sice, že… to je jedno… nic z toho neznamená, že ti hned skočím kolem krku!"
Při těchhle slovech ji automaticky ruka vystřelila k šále, co měla kolem krku, aby nebyly vidět ty pruhy z posledního případu.
"Co je to?"řekla, když se opět podívala na podlahu.
Ležel tam mini přehrávač s kazetou uvnitř. Stejný, jaký měl k dispozici Nick v jeho "rakvi".
"Dám to Archimu. Třeba z toho něco dostane. Je tady odtahová služba. Pojedem?"
Grissom přikývl. Kolegové jim tady nechali jenom jedno služební vozidlo, protože měli moc důkazů…
Hned co zaparkovali u CSI Sara vystoupila a pásku odnesla na audiovizuální analýzu. Ostatní měli tou dobou už část důkazů zpracovaných. Pořád ale hlavní důkaz byly autobusy, které se sem teprve vezli…
Koroner volal po každí pitvě někoho z Grissomových lidí a David je seznámil s příčinnou úmrtí. S pitvami se mělo končit… udělejte si obrázek sami, když bylo asi šedesát tři obětí…
Autobus, který směřoval do Vegas byl v naprostém pořádku. Byla to jeho první cesta, protože ho autobusová společnost teprve dostala od společnosti, co je vyrábí. Technická kontrola byla bez problémů a všechny údaje, které bylo možné ověřit, byly v pořádku. Náraz byl čelní a podle některých osob, co seděly vzadu a dalo se předpokládat, že by mohly něco vědět, vjel druhý autobus do protisměru. Víc si toho nikdo nepamatoval. Jenže i tenhle autobus byl v naprostém pořádku. Snad jediné, co by mohlo způsobit komplikace bylo, že mu docházel benzín, ale to nebyl důvod, aby smetl protější vozidlo…
oba autobusy se střetly v poušti. Byly v naprostém pořádku a neměly tudíž technicky vzato důvod ke kolizi, která způsobila smrt obou řidičů a dalších cestujících na předních sedadlech. Takže se ani nepokračovalo v pitvách cestující, ale pouze řidičů. Nehodu měl na svědomí lidský faktor, aspoň tak to vyplývalo z důkazů.
Asi v jednu ráno zazvonil Saře pager.
"Archi má tu nahrávku."řekla ostatním a všichni se přesunuli k mladíkovi, který se sluchátkama na uších pozoroval obrazovku. Sara mu poklepala na rameno a on trochu nadskočil.
"Nechtěla sem tě vyděsit."usmála se na něj.
"Tebe bych se neleknul."
Grissom si všimnul, že od doby, co to s ním skončila se daleko víc smála…
"Ta tvoje nahrávka je tady."
Pustil zvuk nahlas a ozvalo se,"dneska sem ve Vegas v Mirage prohrál všecky svý úspory. Je mi moc líto, že to takhle musí skončit…miluju tě…"
Potom byl už jen slyšet hluk spojený s nárazem a po chvíli nebylo slyšet nic… Greg promluvil jako první,"Pro koho mělo být to 'miluju tě'?"
"Neměl ženu, ani děti."odpověděl Warrick, pořád zírající na temnou obrazovku před sebe…
"Takže to tam napral úmyslně?"zeptala se Sara váhavě."
Nikdo neodpověděl.
"Nejdřív si zjistíme, jestli vážně něco prohrál."navrhnul Nick.
Když si vyzvedli výpisy z jeho kreditek a banky, celá verze o masové sebevraždě padla. Protože se jeho konto nepohnulo o nic víc, než patnáct dolarů. A pro patnáct dolarů se nikdo nezabije, když má na účtu padesát dalších tisíc!
Sara s Gregem prohledávali ještě jeho autobus. Když už to chtěla Sara zabalit, že tam nic není a nic nenajdou, Greg se ozval.
"Něco jsem našel!"
Nad hlavou ukázal pistoli.
"Páni."vydechla Sara.
"Mám verzi."pokračoval Greg."Ten chlap, co podle svědků seděl za ním, mu přiložil pistoli k zádům, donutil ho nabourat do toho autobusu."
"Proč by to ale někdo dělal?"
"Třeba to on prohrál sumu v Mirage."
"A to miluju tě…"
"Buď netušil, že ten řidič nemá rodinu, nebo… třeba je to jeho vzkaz. A my ho přiřadili k řidiči. Ten přehrávač, nebo co to bylo, tam mohl dolítnout po nárazu."
"Tak dolítnout."usmála se pobaveně Sara."Ne, máš pravdu. Je to možný. Není nad otisky…"
Sara sejmula otisky ze zbraně a přehrávače, zatím co Greg sejmul otisky oběti. Potom je hodili na daktyloskopii a nechali porovnat. O půl hodiny později znali celou pravdu…
"Už zbývá jen dokázat, že mu ji přiložil k zádům."řekla sara."Asi si skočím za Robbinsem."
"Dobrý den, doktore! Kde je prosím ten řidič…"
"Jakého z těch dvou myslíš?"
"Co to napral do toho autobusu… řidič č.1."
"Tady. Ale moc z něj nezbylo."
"A co záda?"
"Záda?"
"Jen bych potřebovala vidět jeho záda."
Koroner měl pravdu, moc z toho muže opravdu nezůstalo. Ale zhmožděnina na zádech byla jasně viditelná."
"Děkuju doktore!"
Cestou ke Gregovi ale narazila na Catherine. Až v tu chvíli si uvědomila, že celou tuhle verzi vypracovali sami.
"Teď mi volali z daktyloskopie. Co to má být s těmi otisky?"
"Už víme, jak se to stalo."
"To jsme věděli už před tím."
"Ne. On totiž ten vzkaz nepatřil tomu řidiči, ale muži, co seděl za ním. Podle otisků. A našli jsme… teda našla jsem… v autobuse zbraň. A podle otisků patřila taky tomu chlápkovi. Řidič měl na zádech zhmožděninu. Zřejmě ho donutil nabourat a ten vzkaz jen při nehodě přeletěl do kabiny řidiče."
"Od teď mě nebudeš vynechávat, Saro! Jasný?!"
"Jo, Catherine. Úplně jasný."
Když zašla, Sara protočila oči v sloup. Greg se objevil naproti.
"Promiň, byla jsem ti nucená odebrat zásluhy na případu. Nebo by sprdla i tebe."
"O to nejde. Stejně jsme to vyřešili my dva."
Dal ji ruku kolem ramen a odešli spolu za ostatními vyřídit papírování…
Docela zajímavý případ, ne? Po pravdě sem vůbec nevěděla, co mám psát :D :D :D :)) ale snad se vám to líbilo… nejdřív sem myslela, že ten řidič to fakt napral úmyslně, ale tohle byla lepší verze,…
Snad se vám to líbilo a jdu vyrábět video :D :D :D a pak napíšu další povídku…


Matčina fotografie II

29. srpna 2007 v 22:40 | Sara |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Sara tam hezkou chvíli stála a sledovala vězně. Potom se nohou opřela o zeď, zadívala se na něj a chvíli přemýšlela.
"Jaký můžete mít důkaz?"zeptala se ho potom.
"Ty fotografie."
"Co je s nimi?"
"Prohlédněte je! A uvidíte, že nejsou originál!"
"A to mi má napovědět co?!"
"Všechny fotografie byly originál. Pravé. Ty tři být pravé nemůžou."
"A jak vám mám věřit, že se tím jen nesnažíte získat čas. Oklamat porotu a vykroutit se ze tří vražd."
"Co jsou pro mě ty tři vraždy oproti dalším dvanácti?"
"Třeba vám nedají trest smrti."
"Radši trest smrti, než doživotí."
"Aha… fajn… ale mám nějaký důvod vám věřit. A vůbec si dát tu práci to prověřovat?"
"Protože chcete ten případ dobře vyřešit a toužíte znát pravdu."
Pořád se na něj jenom dívala. Po chvíli kývla na advokáta a vyšla ven.
"Beru to."řekla žalobci přede dveřmi.
"Ale… to nemůžete. Dáváte mu tím za pravdu!"
"Koukněte! Přiznal se k dalším dvanácti vraždám! I kdybych mu nedokázala ty tři a on to udělal, přiznal aspoň některý! I to je plus!
"Neměla byste se o tom nejdřív poradit s šéfem?!"
"Nemůžu. Nepustěj mě k němu."
"Udělejte si to jak chcete."
"Povím vám to takhle. Sledovala jsem toho chlapa. On chce jenom, aby mu to nepřišili. A jestli na to teď nepřistoupíme, tak ho asi nedostaneme vůbec. Bůh ví, jestli by chtěl po soudci jednání. Vyjde to pro něj téměř stejně!"
"Ale jestli se něco podělá, je to na vás!"
"Jasně!"
Vešli dovnitř a žalobce řekl všechno soudkyni. Ta jen kývla a prohlásila,"Z důvodů objevení nových důkazů odročuji soud…"
Sara přešla k jejím kolegům a Grissom hned vyjel."Co se stalo?! Proč to odročení?!"
"Tvrdí, že ty tři sestry nezabil. A prý má důkaz. Ovšem… tím se přiznal k těm dalším vraždám."
"Ale teď mu možná nedokážeme tyhle tři, pokud je spáchal."řekl Greg, který stál hned za jejich šéfem a Catherine.
sara se na něj usmála."To máš asi pravdu, ale… měli jsme malou šanci, že dneska uspějeme."
"A to si to jako uhrála sama na dohodu?!"zeptal se pořád ještě rozrušený Grissom.
"Ne. Jenom prověřujem možná nové stopy."
Ještě tu směnu odnesli fotografie z těch tří vražd s fotografiemi těch ostatních vražd. A opravdu to byla jen povedená kopie.
Sara vešla do vyslýchačky, kde seděl vrah. Posadila se naproti němu a začala.
"Měl jste pravdu, ty fotografie jsou kopie. Ale to pořád nedokazuje, že jste je nezabil. Dokazuje to jen to, že vám třeba došly fotografie vaší matky a tak jste tam dal kopie."
"To bych neudělal! A vy to víte!"
"Já jen vím, že mi poslední vaše oběť zemřela v náručí!"
V tu chvíli po Saře vystartoval. Stolem ji přimáčkl ke zdi a cestou sejmul i Brasse a ze židle srazil svoji obhájkyni. Služba ho tahala za límec vězeňského oblečení od kriminalistky, kterou teď škrtil a do které hučel. Nikdo jiný to neslyšel.
"Nevybral jsem si tě náhodně! Seš mrcha stejně jako ty ostatní! A jednou taky chcípneš."
"Jasně."chrčela Sara a rukama se snažila ty jeho sundat z vlastního krku."Jednou chcípneme všichni"
Jenže sotva to dořekla, začalo se jí dělat zle a mělo černo před očima. Když ji konečně pustil, odrazila od sebe i kapitána stůl a vyběhla ven z místnosti. Opřela se o zeď na konci chodby a o chvilku později u ní stál Greg.
"Dobrý?"
"Jo… v pohodě…"sara ještě pořád chrčela a klepala se. Chytil ji za ruku. V tu chvíli se tam objevil i Grissom. Sotva je dva ale spatřil, otočil se a zase odešel.
"Měla by si jít domů. Grissom to určitě pochopí."
"Grissom nepochopí nic. To je v pohodě, vážně. Nic mi neudělal."
Ale na konci směny měla na krku modré otlačeniny od jeho rukou a zrovna si ten den vzala tričko s výstřihem do v.
"Gile? Nemohla bych jít domů? Prosím tě…"
"Jistě, Saro. Chápu, že je ti zle… vážně…"
"Díky."
Otočila se a byla na odchodu.
"Saro?"
Přála si, aby mohla dělat, že to neslyšela.
"Ano?"pomalu se otočila.
"Ty to mezi námi vážně chceš takhle ukončit?"
"Tohle přece vůbec není o tom, co já chci… nebo ne… nebo o tom, co chceš ty."
"Tak o čem to tedy je?"
"O povinnostech. O všednosti. O důvěře."
"Ty mi nevěříš?"
"Asi tak o tom nepřemýšlíš, ale zahnul si mi. Pokud nemáš zázračný vysvětlení toho parfému."
"J…"
"Grissome. Je konec. Prostě… dokud si tu důvěru nezískáš… tak… nemusíš mi nic vysvětlovat…"
"Chceš mi tím říct, že mám ještě šanci…"
"Šance je tady vždycky…"
Otočila se a zašla za roh. Grissom se na ni díval a až po chvíli si to uvědomil… tohle byla ta nevšednost, co na ni miloval! A po takovém signálu toužil! Tohle by od ní ještě před hodinou nečekal!
Vrátil se k ostatním."Přebereme si co víme…"
"Celkem nic. Nemáme důkaz, že nezabil tu trojici dívek."
"Ale ani že je zabil… v tuhle chvíli je jediná stopa v háji…"
"Dobře."začal Warrick."Mohli bychom začít tak, že si projdeme všechny, co by měli důvod chtít smrt těch dívek. A taky motiv a příležitost. Taky je tady další rozdíl… byly znásilněny cizím předmětem. Což by mohlo ukazovat i na ženu."
"Na něco jsem si vzpomněla."řekla Sara ode dveří.
"Neměla si jít domů?"
"Jen jsem vám to chtěla říct. Tenkrát, když jsem mluvila s jejími rodiči, se tam objevila ta sousedovic holka. Vypadala potěšeně. Řekli mi, že jim vyhrožovala smrtí. Tenkrát se to nezdálo podstatné."
"Zajedeme si s ní promluvit, ano?"
"Ne. Já chci jet s váma."
Když k ní dorazili, stála venku a zírala na ně. Jako by je čekala. Podívala se na Saru a prohlásila,"Vás jsem už viděla."
"Měly jsme už tu čest."
"Stalo se něco?"
"Dovolila byste mi se podívat do vašeho počítače."
"Klidně."
Všichni se po sobě podívali. Když Sara pohnula myší, aby zmizel spořič, viděla tam před sebou fotku přesně stejnou, jako nechával vrah na místech činů…
Když všichni odjížděli z velitelství, měli za sebou trojitou šichtu. Vyšli ven z budovy a u Grissomovi auta stála Lady Heather. Sara parkovala hned vedle. A to napravo, takže musela jít těsně kolem ní. A zároveň to byla příležitost jak ji sejmout dveřmi…
Přešla k autu, otevřela dveře a usedla. Najednou slyšela, jak ji někdo klepe na okénko. Lekla se, že to bude Heather, nebo Grissom, který měl ale výraz za nic nemůžu a není to moje vina, ale byl to Greg. Sidleová s úsměvem sesunula okénko…
"Nezajdem si někam?"zeptal se…
Tak a další povídka za námi:)) tak teď je půl dvanáctý :D :D :D se zas moc nevyspím :D:D:D no snad se vám to líbilo a já jdu dál koukat na Sběratele kostí :)) a další povídka tu snad bude zítra… :))

Matčina fotografie

29. srpna 2007 v 15:48 | Sara |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Sara chodila do práce, všímala si Grissoma jako by se nestalo vůbec nic za těch pár dní, nebo spíš měsíců. Jenže jejich chladné chování bylo cítit. Jako by vyselo ve vzduchu. Jenže tenhle chlad brzy potom přerostl na Grisově straně v žárlivost. Od té nehody Sara chodila téměř každý večer ven s Nickem a snad pořád byla někde s Gregem. Těžko říct, co se jejich šéfovi honilo hlavou. Jediná doba, kdy na to nemyslel, byla zřejmě ta, kdy byl s Lady Heather. Ale pak zase dopadnul tvrdě na zem a uvědomil si, jakou šanci propásl tímhle "románkem". Nebo jak by se to mělo a dalo nazvat. Sám věděl, že Heather není ten typ, co by byl do života, jeho práce a už vůbec né pro jeho vášně. Sara byla v tomhle směru tolerantní. Dokázala pochopit jeho lásku k hmyzu i přesčasy. Vlastně to znala z vlastních zkušeností a tak na něj neházela žádnou vinu za to, když se ji nevěnoval, jak měl. A krom toho… pobláznění související s Heather už tady jednou bylo. A jak to dopadlo? Ano, konec. Rychlý. A sám dobře věděl, že to samé nastane i dnes. A když se to stane, uvědomí si, že ztratil jedinou ženu ve svém životě, kterou opravdu miloval a po které toužil. Sara byla jediná žena, která v něm dokázala probudit vášeň, která ho potom spalovala a nedovolila mu myslet na nic a nikoho jiného. Jen její pohled dokázal Grissoma tak okouzlit a jenom její rty rozehřát jeho ledové srdce… Ale jak čas běžel, jejich vztah zevšednil a už to nebyla vášeň, co ho k ní poutala. Spíš povinnosti. Grissom byl muž, co toužil po neznámu a bavilo ho řešit záhady a sám sobě zodpovězovat otázky…
Tenhle den byl v něčem zvláštní. Celou směnu trčeli v jedné místnosti a dohadovali se o případu, který den před tím Greg prohrál u soudu. Jenže spíš než špatným výklad nebyl sympatický porotě, složené ze samých žen. Případ předali druhé směně a teď vyřizovali formality.
"Koho tam pošleš tentokrát?"obrátila se trochu vyčítavě Catherine na Grissoma. Ona navrhovala, aby poslal ji, nebo někoho, kdo má prostě víc zkušeností. Ale ne, Gris si postavil hlavu a dopadlo to takhle… na její oslovení absolutně nereagoval."Gile!"
"C-cože? Promiň, zamyslel jsem se."
"Doufám, že aspoň nad případem… ptala jsem se, koho tam pošleš tentokrát?"
"Saru."řekl dřív, než si to dokázal promyslet, probrat ze všech úhlů a přesvědčit sám sebe, že to nedělá jen kvůli tomu, aby v ní zase rozzářil ten plamen tajemna a neznáma, který mu kdysi dokázal úplně zamotat hlavu.
"Můžu s tebou na chvíli mluvit?"zeptala se ho Catherine a oba dva odešli pryč z místnosti. Poprvé za dnešní směnu někdo z nich vykráčel."Posíláš ji tam proto, co mezi vámi bylo, nebo že ji tak bezmezně věříš?"
"Catherine, nech toho, prosím. Sama si to řekla. Co mezi námi bylo! Věřím v její schopnosti. A krom toho, je to žena."
"A já jsem jako co!"
"Máš spoustu jiných povinností a pokud, jak si mi doporučovala, se jim chceme zalíbit, nemůžeme tě tam poslat. Všechny členky poroty jsou známé tím, že zastávají právo svobody a rovnoprávnosti. A jestli je na oddělení někdo, kdo tohle splňuje, pak je to Sara."
Zašel dovnitř a nechal tam kolegyni stát. měl pravdu… aspoň z nějakého úhlu…
Další den vešla Sara do soudní síně s deskami ohledně případu. Jednalo se o uvěznění muže, který zavraždil celkem 15 dívek v rozmezí dvou týdnů. Peter Crosby všechny znásilnil, mučil, mlátil a potom ubodal. Tenhle případ se Sary osobně dotýkal, i proto mohla udělat na porotu dojem, protože její zapálenost nebyla čistě profesionální. Grissom byl ale zaslepen okolnostmi a tak si tuhle věc vůbec neuvědomil. On sám nechtěl, aby si jeho lidé nechali"mluvit" soukromím do života…
Usedla do poslední řady vlevo a čekala, až na ni přijde řada. Jejich důkazy byly spolu s ostatními položeny na velikém stole na konci soudní síně. Evidenci měla na starosti Sara. Téměř u každého případu. Jednu obě´t našli dokonce živou a kdyby strážník místo Sidleová a kriminálky volal sanitu, mohla by tu ještě být. Když vám umře "případ" v náručí, jako Carla O'Neillová Saře, stane se vyřešení případu něčím jako životním cílem. I proto Sara věděla, že jestli dnes udělá nějakou chybu, bude její vina, že se ten vrah dostane ven. Další šanci už nedostanou…
"Povstaňte!"ozvalo se ode dveří a do soudní síně vešla starší soudkyně.
'Tohle je jak slet čarodějnic.' pomyslela si Sara. A ona byla jednou z nich… vedle ní, asi o pět židlí dál, seděl mladý, pohledný muž s notesem v ruce. 'Novinář.' napadlo Saru hned. Po chvíli si všiml, že se na něj Sara dívá a i on se otočil. Každý na Sařině místě by asi uhnul pohledem a dělal jako že nic, ale ona se jen usmála a až potom upřela svůj pohled zpět k soudkyni. Muž si nevšiml jejího služebního průkazu. Jinak by se k ní asi o těch pět židlí nepřiblížil.
"Nevadí, když si přisednu?"
"Ne. Nikoho nečekám, pokud vám jde o tohle."
"Netušil jsem, že při nudném soudním líčení potkám i někoho tak pohledného."
Sara se strojeně usmála, sklouzla pohledem na notýsek a zeptala se."Pracujete v novinách?"
"Jste také novinářka?"zeptal se jí. A přikývl.
Nestačila mu nic odpovědět, protože v tu chvíli vyvolali její jméno.
"Omluvte mě. Musím do tohohle nudného soudního líčení vnést trochu života a důkazů."
když odpřísáhla, že bude mluvit pravdu, usadila se s deskami položenými před sebou. Snažila se, aby neopakovala Gregora slova. Mohla by pak snáze pohořet. Bylo vidět trochu údivu, když usedla žena.
"Podílela jste se na vyšetřování těchto vražd?"zeptala se jí obhájkyně vraha.
"Ano."
"A je pravda, že vám poslední oběť zemřela v náručí."
"Ano."
"Nedotýká se vás tento případ osobně."
"Ne."
"Připomínám, že jste pod přísahou."
"Děkuji. Je to případ jako každý jiný. A tohle se stalo mockrát."
"Ani když vrah mlátil své oběti."
"Ne."
"Je pravda, co se povídá o vašem dětství, slečno Sidleová."
V tu chvíli se Catherine naklonila ke Gilovi."Já ti to říkala. Zase nás potopí. S tímhle si měl počítat."
"Pokud si myslíte, že jsem byla citově zaměřená na tento případ kvůli mým rodičům, pak se pletete. Podobných případů jsou stovky."
"Ale také nepopřete událost, kdy jste u výslechu znevažovala jednoho svědka, kterému zavraždili manželku. A tenkrát ji našli. A vy jste se podílela na případu."
"Neznevažovala jsem svědka."
"Nemám další otázky."
Porota byla rozdělena na dvě části-jedna proti a druhá… ta si zase uvědomovala, že žaloba se věnovala jen znehodnocení Sařiny výpovědi a ne důkazů.
"Slečno Sidleová. Můžete nám přesněji popsat, jaké důkazy ukazují na obžalovaného."
"Samozřejmě. Na místě činu se našel jeho otisk, přesněji otisk palce na noze. Byl od krve, tudíž byla vyvrácená jeho verze, že tam byl před smrtí jedné z obětí. Toto je z případu č. 9. všechny vraždy byly provedeny stejným způsobem. Na každém místě činu ležela stejná fotografie. A to matky podezřelého. Byla zavražděná stejným způsobem."
V tu chvíli ale nastal zlom. Obhájkyně vstala a přešla k soudkyni.
"Můj klient má zajímavé informace tady pro kriminalistku Sidleovou. Žádáme přestávku a jeden hovor."
"Soudce přikývl.
Když vešla Sara, advokáti a podezřelý do vedlejší místnosti, jediná Sara si nesedla.
"co potřebujete."
"Chci se přiznat."
"Proč jste se nepřiznal už tam."
"Chci se přiznat k dvanácti vraždám!"
"Prosím?"
"Ty tři sestry jsem nezabil! A můžu to dokázat…"
No snad se vám povídka líbí a jdu makat pomalu na další :-*


PROMO OSMÁ SEASON !!!!

29. srpna 2007 v 13:20 | Sara |  8 SEASON
Tak to je ono!!! opravdu smutný a jak Saře křupne ta kost...

Moje Sandle video

29. srpna 2007 v 12:20 | Sara |  Greg a Sara
Snad se vám líbí...

PROMO 8. SEASON!!!

29. srpna 2007 v 12:10 | Sara |  ~ Aktuality
To druhé se ještě pokouším sehnat!!!

...a Veselé

28. srpna 2007 v 20:39 | Sara |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Sara se vrátila do svého bytu, kde taky zůstala celou směnu. Grissom ji volal skoro celou noc, ale jí už to nechávalo chladnou. Ono… co by mu taky měla říct…"ahoj, miláčku… ne sem v pohodě, jen sem tě viděla cicmat se s Lady Heather, ale jinak je mi fajn.". z toho všeho se ji zvedal žaludek, ale nejvíc z možnosti, že tady třeba jenom panikaří… Měla sto chutí mu sama zavolat, ale řekla by mu asi něco jako…ani raději nepřemýšlela nad tím, co by to bylo.
Další den Sara nastoupila do práce, jako by se nic nestalo. S Grissomem se omezila na běžný pracovní hovor. Po půl hodině od začátku směny jim nahlásil dispečink automobilovou havárii. Grissom tam poslal Saru a Grega s Nickem.
Když dorazili na místo činu, jedno z těch aut narazilo do popelnic, takže bylo nakřivo a do poloviny "ve vzduchu".
Když zajistili místo činu, zbývala už jim jen plocha pod tímhle autem. Greg tam chtěl jít, ale Sara to vzala za něj, protože do Sanderse narazil jeden ze strážníků a smetl ho vysokozdvižným vozíkem. Nic mu nebylo, ale řekněme, že tahat z pod auta nějaké důkazy když vás smetl stejný mamlas, kvůli kterému vám unesli kolegu, nebylo nejlepší pokračování dne. Noci…
Nick byl tou dobou na druhé straně místa činu a tak se Sara rozhodla se tam pro ten jeden důkaz vlést. Nahnula se pod to auto a zrovna ve chvíli, kdy ten neznámý předmět držela v ruce jedna z těch popelnic začala povolovat. Bylo slyšet, jak jde plech na plech. Kriminalistka zvedla hlavu a ostatní kolegové se k ní rozběhli. Stihli ovšem udělat maximálně sedm kroků a celé to na ni spadlo. Uvěznilo ji to tam tak od pasu dolu. Neruplo to ovšem naštěstí celé-stlačené popelnice udržely auto asi čtvrt metru nad zemí. Jinak by už ji to dávno zabilo. V tu chvíli tam všichni začali panikařit a lítat jako šílení. Sháněli pomoc, i když mohli vysokozdvižným vozíkem částečně pomoct. Ovšem každý se bál vůbec přiblížit, natož něco podnikat…
O deset hodin později zelo místo činu prázdnotou a po tom všem tam zůstaly už jen stopy krve…
Když všichni dorazili do nemocnice, nebylo těžké uhodnout, co se dozví, co poví Saře… Co bude posledních pár dnů následovat…
Jenže opak byl pravdou. V tom, co je následující týdny čekalo. Asi týden po tom, co ji pustili z nemocnice nastoupila do služby. Pořád byla ještě trochu smutná, nesmála se a ani skoro nemluvila. Ale pracovala tam. Chodila do terénu, pracovala v laboratořích, byla u výslechů… jako by se nic nestalo. S tím rozdílem, že bydlela ve svém starém bytě.
Grissom za ní jednou odpoledne měl v plánu jet. Dokud mu ovšem nezazvonil telefon…
"Grissom…"
"Dobrý den, pane Grissome."
Ten hlas ani nemuseli představovat-Lady Heather.
"Dobrý večer."
"Doufám, že vás neruším."
"Ne. Vůbec."
"Nestavil byste se u mě doma na kávu?"
"Omlouvám se, ale ještě něco mám."
"To je opravdu škoda."
"Ale když nad tím tak přemýšlím. Nějakou chvíli to ještě počká."
"Dobře. Budu vás čekat. Nashledanou."
"Nashledanou."
Zaparkoval auto pár metrů od jejího vchodu. Ani neklepal a už se otevřely dveře.
"Viděla jsem vás přijíždět. Pojďte prosím dál."
"Rád."
"Doufám, že jsem vás neodradila od něčeho důležitého."
"Od ničeho, co by nemohlo počkat."
Jen se na něj usmála a zavřela dveře…
Mezitím Sara seděla ve svém bytě nehnutě, s láhví piva v ruce a přemýšlela, jestli je právě teď s ní, nebo ne… A jak tak běžela písnička Only Hope pořád dokola a dokola, čas ubíhal stejně pomalu…
O tři hodiny později uslyšela někoho klepat. Zvedla se, otřela si oči a přešla ke dveřím. Otevřela je a stál tam on. Grissom v celé své kráse.
"Ahoj Saro."řekl, jako by se vůbec nic za poslední dny nestalo.
"Ahoj, Gile."
"Můžu jít dál?"
Sara mu uhnula z cesty a jak kolem ní prošel, cítila ženský parfém. Do očí ji zase vhrkly slzy. Vymrkala to a otočila se na něj zpět.
"O co jde?"
"Ptáš se jako by si sama nevěděla."
"Fajn. Já bych se nejspíš bavila o Lady Heather, od které teď zřejmě jdeš, že?"
"J-j-jak si na to přišla?"
"Podle toho parfému, co z tebe táhne. To nebylo chytrý chodit sem po tom co si byl u ní. A pokud se před tebou nevonila, napadá mě jenom jedinej způsob…"
"Saro. Tomu přece sama nevěříš."
"Chceš slyšet pravdu, Gile?"
Přikývl.
"Věřím."
"Ale…"
"Vždycky tě fascinovala, nebo jak to nazvat. Ale než mě začneš obviňovat, že žárlím, tak si uvědom, že spolu my dva chodíme a… no to je už stejně jenom mezi tebou a tvým svědomím."
"Tím myslíš co…"
"Sám to přece víš…"
"Ne…"
"Viděla jsem vás se líbat před naším bytem."
"Já ti to…"
"Jen neříkej vysvětlím. Protože jinak bych po tobě už vážně musela něco hodit."
"A co tedy chceš slyšet?"
"Ty se mi snad vážně jenom zdáš!"
Oči se jí zalily slzami, ale hlas byl pevný. I směr, kterým se vydala byl jasný a i když ji to upřímně bolelo a srdce říkalo NE, byla přesvědčená pokračovat po té cestě, co si zvolila. A každé slovo, co jí řekl, ji jen utvrzovalo v tom, že musí dotáhnout do konce to, co tímhle rozhovorem začala…
"Přijdeš si sem a mě chceš něco vyčítat?!"
"Proč mě aspoň nevyslechneš."
"Protože jsem toho slyšela už dost. Ale nic se nedělo a nezměnilo. Jsou to pořád samý sliby a vyslechni mě, odpusť mi a nevím co ještě! Gile já tohohle mám dost! Jestli se nehodláš změnit, vyhnat tu… z hlavy a přestat dělat samý úskoky, tak odejdi teď z těchhle dveří a už sem nechoď."
"Ale…"
"Myslím to vážně! Jdi!"
Poslechl ji a to, že odešel jen s jednou větou na protest znamenalo, že se chystal asi udělat něco podobného jako ona. Jediné, za co teď byla vděčná, byl fakt, že jestli to měl ukončit někdo z nich dvou, že to byla ona. Znělo to sice cynicky, ale byla to pravda. Celá tahle situace by pro ni byla mnohem složitější a bolestivější, kdyby to ukončil on. A hlavně proto, že by to bylo kvůli ní. Z toho všeho se ji zvedl žaludek. Zapadla zpátky do křesla, kde seděla a znovu pustila hudbu. Její laxní přístup byl zvláštní a bylo jasné, že se to všechno v ní hromadí. A jednou že se to všechno dostane ven. A dopadne to zle…
Omlouvám se, že je to tak krátký ale je tu strejda… pa :-*


Židle Jorjy :))

27. srpna 2007 v 15:33 | Sara |  Jorja Fox