Proti týrání zvířat

23. března 2010 v 20:23 | Juanita |  ~ Proti týrání zvířat

Už je to dlouho, co tato rubrika vznikla, ale to neznamená, že už nefunguje..

Proto tu máte další blog, na kterém se můžete dozvědět něco dalšího.. Jsem ráda, že tento problém není lidem lhostejný.

Zrovna minulý týden jsem odevzdávala esej v angličtině na téma "Testování na zvířatech v kosmetickém průmyslu".. Je to opravdu špatné..


Tak se tam určitě mrkněte :)

proti
 

Nový vzhled blogu :)

22. března 2010 v 18:42 | Juanita |  ~ Aktuality
Ahojky :)
vzhledem k povídkám jsem se rozhodla trochu poopravit vzhled blogu :) snad se Vám to alespon trošku líbí :)

gs

Ale jenom odložíme..

21. března 2010 v 0:23 | Juanita |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas

"Dobré ráno. Nevíte, kdo si objednal snídani do postele?"
"To jsem mohla být jedině já."
"Máte k ní i malý bonus."
"Vážně? A jaký?"
"Tenhle." řekl a políbil ji.
Sara s Gregem chodila už dva měsíce, ale on jí pořád něčím překvapoval. Když se spolu nasnídali, zeptala se ho Sara. "Nebyl by ještě přídavek?"
Naklonil se k ní a znovu jí políbil. "Lepší?"
"Mnohem." usmála se. "Ale teď už musím vstávat."
"Do práce jdeš přece až večer."
"No to sice ano, ale musím ještě zařídit spoustu věcí.. třeba nakoupit, jinak by jsi za chvíli neměl, z čeho mi takovou výbornou snídani připravit."
"Nemůžeš to odložit?"
"No... když mi dáš nějaký pádný důvod.."
Chytil jí za ruku a přitáhnul jí zpátky k sobě. "Vážně si to nechceš ještě rozmyslet?"
"Silně o tom uvažuji."

Toho večera přišla Sara do práce v moc dobré náladě a nepokazil jí to ani Eckli, kterého potkala hned ve dveřích. Šla rovnou do šatny, kde si vzala plášť a pokračovala do zasedačky. Když vešla, podívala se na hodinky. Přesně za pět minut po ní přišel i Greg.
"Máme tři místa činu. Gregu, Nicku-vy pojedete do jednoho nočního klubu, během rvačky tam zemřel jeden muž. Podezřelý už je ve vazbě. Catherine, Warricku, vy si vezmete loupežné přepadení v bance na Stripu, zemřel při něm muž z ochranky. Saro, ty pojedeš se mnou do Handersonu. Někdo autem srazil malého chlapce. Nějaké dotazy?"
Když nikdy nic neřekl, zvedl se a ostatní ho následovali. Každý se vydal jiným směrem.
Na místě činu byl první Warrick s Catherine. Zavražděný strážník ležel asi dva metry napravo od vchodu, měl jednu střelnou ránu v hrudníku.
"Koroner už tu byl?"zeptala se Cath policisty.
"Ano, říkal, že musí odjet na další místo činu."
"Dobrý den, jmenuji se Owen Collins, jsem ředitel této pobočky." přistoupil k nim muž s napřeženou rukou.
"Dobrý den, já jsem Catherine Willowsová, tohle je Warrick Brown, jsme z kriminálky."
"Mohu vám nějak pomoci?"
"Potřebovali bychom záznam z bezpečnostních kamer a vyslechnout všechny, kteří tu byli v době přepadení."
"Samozřejmě. Všichni jsou usazeni vzadu v zasedací místnosti. Záznamy vám hned donesu."
"Děkujeme."
"Warricku, ty se postarej o místo činu, já vyslechnu svědky, ano?"
"Dobře."

Greg s Nickem dorazili na místo činu ve chvíli, kdy David zrovna odjížděl. Zůstali tam pouze jeho lidé, kteří měli za úkol dopravit tělo na pitevnu.
"David má dneska fofr." poznamenal Nick, když mířili do klubu.
"A kdo ne." pousmál se Greg.
"Člověče, co že máš pořád tak dobrou náladu?"
"Já? To se ti musí zdát."
"Neřekl bych."
Greg vytáhl telefon a rychle vyťukal SMS. Nick ho po očku sledoval.
"Že by v tom měla prsty nějaká slečna?"
"Nebuď moc zvědavej, chlape." řekl Greg a bouchnul ho pěstí do ramene. Tou dobou už byli uvnitř. "Dáme se radši do práce."

Saře zazvonil telefon a Grissom se po ní ohlédl. Mrkla na svůj mobilní telefon a pousmála se, zprávu si ovšem nepřečetla, protože řídila. Šéf jí pořád sledoval a ona moc dobře cítila jeho pohled na své tváři. Jakmile zastavila na semaforu, sáhla po telefonu. Rychle si vzkaz přečetla a ještě rychleji odepsala. Potom ho opět odložila a dál se věnovala řízení. Jeli mlčky až na místo činu. David tam už byl.
"Ahoj Davide, pozdravili ho.
"Nazdárek Saro, Grissome."
"Tak jak to vypadá?" zeptal se Gil.
"Nejspíš vnitřní zranění, musí tu ležet asi čtyři, pět hodin."
"To si ho nikdo nevšimnul?"
"Takhle pozdě být venku je v téhle části města téměř neslušné." poznamenal Grissom.
"Tak jinak... to ho nikdo nepostrádal?"
"Zjistíme to, ale nejdřív potřebujeme vědět, kdo to je."
"Daniel Granger." řekl David a oba kriminalisté se na něj podívali. "Má u sebe řidičský průkaz na kolo." zdůvodnil a podal jim ho.
"Bydlí dva bloky odsud."
"Zpracujeme místo činu a potom to pojedeme oznámit rodičům." rozhodl Grissom.

Catherine s Warrickem projížděli na velitelství záznamy z bezpečnostních kamer už několik hodin a ani jeden z nich z toho nebyl dvakrát nadšený.
"Musel vědět, kde jsou kamery."
"Ne tak docela!" zareagoval nadšeně Warrick a stopnul pásku. Podívej se na ty dveře. Je tam odraz."
"Fajn, dones to Archimu."
Archimu netrvalo ani deset minut získat vcelku kvalitní fotku pachatele. Kriminalisté se s ní rozjeli zpátky do banky, kde jí ukázali všem zaměstnancům.
"Nechápu, proč mají otevřeno i tak pozdě." poznamenal Warrick cestou tam.
"To kvůli tomu tolik vydělávají." odpověděla Cath.
"Omlouváme se, že znovu obtěžujeme, ale máme tu fotografii pachatele a potřebovali bychom se zeptat, zda li ho někdo z vašich zaměstanců, nebo i vy sám, nepoznává." řekla Catherine a ukázala řediteli mužovu fotku.
"Já osobně ho neznám, ale samozřejmě můžeme mluvit i s mými zaměstnanci."
Vyšetřovatelé fotografii ukázali všem přítomným a už si začínali zoufat, když ho jedna žena poznala. "To je přítel Laury, dělá tu u přepážky teprve dva měsíce. Chodil sem za ní velmi často."'
Willowsová s Brownem se okamžitě rozjeli do jejího bytu, kde našli Lauru i s jejím přítelem a hromadou peněz k tomu. Ačkoliv se pachatel pokoušel utéct, pro Warricka nebyl žádný problém ho dohodit a tak za chvíli seděl spolu s přítelkyní v autě směrem na policejní stanici.

Pro Grega a Nicka byly nejdůležitější jak informace zjištěné při pitvě, tak důkazy zabavené na místě činu. Mrtvý zemřel následkem úderu tupým předmětem, čemuž odpovídala pálka nalezená asi metr od těla.
"Já sejmu otisky prstů." řekl Greg a vydal se i s pálkou do laboratoře a Nick ho ve snaze dozvědět se víc o jeho ´krásné neznámé´ následoval.
"Takže ty mi neřekneš, s kým si to pořád píšeš?"
"Ne."
"Fakt ne?"
"Vzdej to."
"Stejně se to dozvím."
"Dobře pro tebe."
"Ale notak, to jsi kamarád?"
"Chráním si svoje soukromí, brácho, to pochop."
"Ale je v tom ženská?"
"Už mám ty otisky." přerušil ho Greg a doufal, že se už k tomu nebude muset vracet. "Uvidíme, jestli je jejich majitel v databázi."
Měli štěstí. Nejen, že majitel těchto otisků byl v databázi, dokonce už i seděl v cele. Byl to podezřelý, kterého zadrželi strážníci v klubu hned po svém příjezdu.

Grissom se Sarou vycházeli z přepychového domu Grangerových a oba dva mlčeli. Sara byla zachmuřelá, nerada vyšetřovala případy, které se týkaly dětí. Grissom nic neříkal, dokonce se ani nijak nepokoušel ji uklidnit, což od něj ostatně ani neočekávala.
"Co teď budeme dělat? Nemáme záznam z kamer, nemáme svědky, nemáme nic." řekla Sara v autě.
"Zajistili jsme vzorky pneumatik, prohlédneme záznamy kamer, které jsou nejblíž místu činu a pokusíme se z nich něco dostat. To je úkol pro tebe, já pojedu na pitevnu."
Rozdělili se hned na parkovišti.
Sara projížděla všechny nahrávky, které jí dopravní poslalo. Trochu si zoufala, ale nebyla ještě ani v polovině, když na něco narazila. Řidič dostal pokutu, protže projel křižovatkou na červenou a řitil se jako šílený. Sara ho sledovala, až na další nahrávce uviděla i rozbité přední sklo.
"Gile, asi něco mám." vyhrkla nadšeně, když našla šéfa.

Warrick seděl naproti dvojici a čekal, až přijde i Catherine. Oba dva zadržení vypadali naprosto klidně, dívali se každý jiným směrem a po celé místnosti, jen se nikdy neohlédli rovnou po Warrickovi. Když kriminalistka vešla dovnitř, nijak nedali najevo, že zaregistrovali její přítomnost.
"Asi si neuvědomujete, v jakém maléru oba dva jste." řekla.
"Vlastně ani nepotřebujeme vaše doznání." vložil se do toho Warrick.
"Máme záznam z bezpečnostních kamer. Na něm jste vy,"řekla Catherine a ukázala jim fotky, "vaše přítelkyně dělala v bance a měl jste od ní veškeré informace, které jste potřeboval. Našli jsme u vás ty peníze. Připad je uzavřen."
"A trest bude vysoký, zemřel při tom člověk. Nic to s vámi nedělá? Někoho jste zabili?"
Ani teď nenásledovala žádná reakce. Kriminalisté se po sobě ohlédli a potom vyšli z místnosti ven. Chvíli je ještě pozorovali, ale nic se nedělo, ani spolu nepromluvili, takže je dali oba odvést.

Nick s Gregem vešli do místnosti za podezřelým spolu, Stokes nesl pálku. Muž se po nich ohlédl, sjel je pohledem, ale potom znovu odvrátil zrak.
"Pamatujete na to, co se stalo?" zeptal se Nick.
"Ne." zabručel.
"Takže nevíte, že jste někoho touhle pálkou vzal po hlavě."
"Ne."
"Nevadí, já to vím."
"A co já s tím?"
"Půjdete sedět."
Muž se na něj podíval. "Cože?"
"Proboha, člověče, někoho jste zabil."
"Já si ale vážn nic nepamatuju."
"Trochu jste pili, začala hádka a během ní jste se rozzuřil a praštil kamaráda po hlavě tímhle." řekl a ukázal na pálku, která ležela před ním. Greg nic neříkal, jenom pozoroval muže a viděl, jak mu po tváři přeletělo pochopení a jak se před nimi rozplakal.

Saře s Grissomem netrvalo dlouho vypátrat majitele vozidle. Zaskočili ho u něj doma, bydlel jen pět bloků od Grangerových. Auto měl v garáži a pořád bylo zdemolované.
"Vsadím se, že na něm najdu krev Daniela Grangera." řekla Sara znechuceně.
"Podívejte, ten kluk mi vběhnul rovnout pod kola. Nemohl jsem už nic dělat."
"Mohl. Něco vám totiž řeknu. Ten chlapec nezemřel okamžitě, zemřel na vnitřní krvácení. Kdyby jste mu včas zavolal záchranku, mohl by to přežít. Měli by vás zavřít dvakrát. Za to, že jste ho přejel i za to, že jste mu nepomohl. Odvést." poručila strážníkovi, který stál za ní.

Sara s Gregem leželi na posteli a Greg si hrál s jejími vlasy. Trochu se bál jí říct něco, na co už dlouho myslet, ale nadruhou stranu vědět, že to z něj stejně jednou bude muset vypadnout, takže proč to prodlužovat.
"Lásko, víš.. Už dlouho jsem s tebou o něčem chtěl mluvit."
"Ano? O čem?"
"O nás."
Sara se posadila a podívala se na něj. Očekávala to nejhorší.
"Vím, že jsi to chtěla držet v tajnosti, ale nemyslíš si, že je načase, aby jsme šli s pravdou ven? Stejně se to jednou někdo dozví a nebylo by lepší, abychom to řekli my?"
Sara se zhluboka nadechla a rozmyšlela odpověď, zatím co Greg jí zkoumavě pozoroval.
"Co ti na to mám říct. Taky jsem nad tím přemýšlela.. Ale bojím se, co na to ostatní řeknou.."
"Ostatní, nebo Grissom?"
"Tohle už jsme probrali, miláčku, nebo snad ne? Nejde tady jenom o Grissoma, tomu to může být jedno. Jde o všechny."
"Nějak se s tím vypořádají. Budou muset."
"Já nevím.. Nemůžeme si to nechat ještě projít hlavou. Prosím prosím prosím prosím.."
Políbila ho a usmála se, protože věděla, že vždycky, když se na něj usmála, udělal téměř vše, co po něm chtěla.
"Tak to ještě odložíme. Ale jenom odložíme!"
"Jasně."


Tak to je pro dnešek všechno, je to po dlouhé.. opravdu hooooooooodně dlouhé době, co píšu znovu povídky a pevně doufám, že se Vám to líbilo.. omlouvám se za jakékoliv chyby, ale už je pozdě v noci :D začal jsem, jak je moc dobře vidět, novou dějovou linku, takže uvidíme, jak to bude dál :) příjemné čtení :)
a vypadá to, že na tento blog budu dávat už jen povídky, protože po tom, co se změnilo složení týmu CSI LV už to prostě není ono :( ani nemůže být :( co myslíte Vy??

 


Drobné úpravy

10. prosince 2009 v 22:29 | Juanita |  ~ Aktuality
Tak jsem právě smazala nepodstatné rubriky, které se sem ani nehodily a teď už jdu opravdu spát :) Dobrou noc


Kdy a kde??

10. prosince 2009 v 22:14 | Juanita |  ~ Aktuality
Každý čtvrtek od 21:15 na Nově




nebo ve středu a ve čtvrtek po půlnoci opět na Nově :)



a něco pro zasmání :) :D

http://tv.seznam.cz/?date=2009-12-17

podívejte, jak nám napsali krimču :D :D

Dobrou noc :)

Děkuji

10. prosince 2009 v 22:01 | Juanita
Ahojky lidičky, opravdu moooc bych chtěla poděkovat všem, kteří komentovali poslední zveřejněný článek, protože některé vzkazy byly opravdu moc krásné :) takže ještě jednou díky moc všem :)

Built to Kill I 801

30. srpna 2008 v 18:04 | Jannis |  Každý čtvrtek
Tak tu pro vás mám fotečky z prvního dílu osmé řady :) musím se přiznat, že jsem ho neviděla :( doma se chtěly dívat na něco jiného a jelikož se v Debři staví, vypli asi dva dny před tím proud a od té doby nefachčí video :(
Tak jak se vám líbil?

Odměna :)

30. srpna 2008 v 17:52 | Jannis
Tak lidičky :)
za prvé jsem moc ráda, že se povídka líbila :) jdu hnedka napsat další
jak někteří z Vás už ví, v pondělí jsem ten reparát skutečně udělala :) no a za odměnu jsem dostala iPod shuffle :) tak jsem se s ním dneska seznamovala :P mimo to jsem byla i přebírat brambory :D můžu říci, že přebírat brambory je děsný, tak na ně v obchodě nenadávejte, protože když před sebou máte valník plný brambor, začne se Vám to plést :D ale v rodině se pomáhat musí :D:D:D
přidávám ještě fotečku mého nového kamaráda :)
papky, Saruše :D

Vyléčil jsem je

23. srpna 2008 v 23:23 | Sara |  *Povídky-Kriminálka Las Vegas
Chodba vypadala, až na dva muže stojící u postranních dveří, celkem liduprázdně. Ale to bylo jen zdání. Pokud byste přistoupili trochu blíž, spatřili byste místnost plnou lidí. Psychiatrická léčebna za sebou měla těžký den…
Kdyby vám nebylo zatěžko dojít až k oknu, přes mříže byste spatřili parkoviště, na kterém stálo několik policejních aut a pohřební vůz.
A pokud byste byli opravdu trpěliví, mohli byste dojít až k těm dveřím, mlčky poslouchat a pozorovat, jak se řeší vražda…
"Tak už ho odvezte." Zavelel David záchranářům, kteří na místo činu dorazili jako první. Přivolal je jeden z ošetřovatelů, který byl na místě činu jako první.
Do deseti minut místnost opustila většina lidí a zůstala jen Sara s Gregem.
"Co myslíš, že se tu stalo?" zeptal se kriminalista.
"Podřezali mu žíly a vzhledem k tomu, že tu nevidím nic ostrého, o sebevraždu zřejmě nejde. Takže hledáme blázna s něčím ostrým a od krve."
"Těch tu bude plno."
Kolegyně mu věnovala pobavený úsměv. S prací na místě činu končili až za svítání.
"Jeden z nás tady zůstane a vyslechne spolu s Jimmem zaměstnance a ten druhý pojede do laborky."
"Já tady zůstanu, Saro."
"Víš to jistě?"
"Bez obav. Počkám tady na Jimma."
Opřel se o auto a pozoroval Sidleovou, jak nakládá všechny důkazy a nasedá do auta. Mávli na sebe a do minuty kriminalistka zmizela za branami léčebny a Sanders osaměl.
Brass dorazil až po půl hodině, což se celkem hodilo vzhledem k tomu, kolik bylo hodin. Tou dobou v léčebně moc lidi nebylo; přes noc tu byli pouze ošetřovatelé dohlížející na klidný chod léčebny, a pár strážných. Ředitel celého ústavu už byl přítomen-volali mu hned, jak našli tělo.
"Byl to Thomas Marley, třicetiletý schizofrenik. Do léčebny se dostal poté, co se pokusil zavraždit svojí manželku a syna. Soud ho sem poslal místo vězení. Od doby, co sem nastoupil, s ním žádné problémy nebyly. Choval se ukázněně, ostatních pacientů si nevšímal a léčbu neodmítal."
"Pane řediteli, váš pacient byl právě zavražděn. Neříkejte mi, že tady nebyl nikdo, s kým by si nerozuměl."
"Nezapomínejte, detektive, kde jste. Většina z lidí, které tu najdete, nepotřebuje ke svým činům důvody. Vlastně jim to většinou ani nemyslí natolik, aby je nějaké odůvodnění vůbec napadlo."
Brass jen kývl na znamení, že rozumí. A rozuměl. A pokud ne, brzy se to změnilo….
Výslech personálu, který byl té noci přítomen, jim toho moc neřekl. Snad jen, že nedělá svou práci tak, jak by správně měl. Když se nic nedozvěděli ani po několika hodinách strávených ve zdech léčebny, poprosil Brass ředitele, aby mohl se Sandersem zůstat sám.
"Vypadá to beznadějně."komentoval celé jejich snažení. Sanders jen kývl. "Co kdybychom vyslechli i pacienty?"
Greg se na něj podíval, jako by si myslel, že se zbláznil. "Ty ti toho moc nepoví." Řekl konečně.
"Zkusit to můžeme."
"Ne, Jimme. To by byla ztráta času. Jestli se chceš dozvědět o utajených praktikách vlády, nebo o zpívajících myších, co běhají od pokoje do pokoje, zajeď si sem ve volném čase. Vážně si myslíš, že by ti něco řekli?"
"Jaký máš nápad ty?"
"Zajedeme na velitelství. Třeba Sara našla něco, co by nám mohlo pomoct."
"Ano, ale nejdřív si vezmeme kazety z bezpečnostních kamer."
"Nezabíraly přece úsek kolem dveří do jeho pokoje."
"To ne, ale jestli někdo přišel z jiného oddělení a neměl tu co dělat, dozvíme se to."
"Budiž."
"Nemám pro vás dobré zprávy." Řekla Sara jen, co se ti dva objevili ve dveřích do laboratoře.
"Nic si nenašla?"
"Já ne. Mia zkoumá DNA, jestli po sobě pachatele nenechal krev. Ale jinak nic. Žádný vlas…"
" Thomas se asi nebránil, když po sobě pachatel nic nenechal." Skočil jí do řeči Greg.
"Důvod je prostý. Tohle přišlo z toxikologie. V krvi měl asi tři druhy různých sedativ a pár hypnotik k tomu. Kdyby mu nepodřezali žíly, nejspíš by do čtyřiadvaceti hodin zemřel na předávkování."
"Pacienti přeci nemají přístup k léčivům."
"To ne, ale víš, jak to chodí."
"Myslíš, že to byl někdo z nich?"
"Ne, ale nemůžeme jenom tak vyrukovat s tím, že vraždil nějaký pracovník léčebny."
"Sara má pravdu." Vložil se do hovoru Brass. "Viděls toho ředitele. Ten by si to jenom tak líbit nenechal."
Najednou se ozval pronikavý tón detektivova mobilu.
"Brass… rozumím…. Vyřídím jim to, za chvíli jsme tam." Potom se otočil k dvojici. "Máme další mrtvolu."
"V léčebně?"
"Jo. Přesně tam."
Když o dvacet minut později byli na místě, ředitel už byl na místě. A tentokrát i starosta města.
"Atmosféra houstne, panstvo." Procedil Brass mezi zuby a nasadil profesionální úsměv. Sara s Gregem si vyměnili výmluvné pohledy. Ve chvílích, jako byla tato, byli oba dva rádi, že pracují zrovna pro Grissoma-nebál se postavit se za své lidi a na lezení do zadku si nepotrpěl. Zatímco Brassův šéf ano. Mimo to byli kriminalisté ve vyšších vrstvách bráni jako podřadní zástupci zákona, o kterých se většinou říkalo, že dny tráví hrabáním se ve špíně města. Vtípků na jejich účet bylo dost a starosta byl proslulý několika z nich. A jeho věrní také. A tohle byl jeden z důvodů, proč se Sara i Greg zdrželi komunikace a úsměv by v jeho přítomnosti nasadili snad jen tehdy, kdyby sebou plácl na nejbližších schodech. K jejich smůle si jich ovšem postarší nevelký muž všiml. Greg byl naštěstí z obliga, protože ho k sobě volal David-bez jeho přítomnosti nemohl nic s tělem dělat. Sara musela zůstat; ať už proto, že nebyla očividně potřeba a nechtěla vypadat, jako že utíká, nebo proto, že nechat Brasse s nimi samotného, by byl kovaný podraz.
"Dobrý večer." Usmál se strojeně starosta.
"Dobrý večer." Opětoval Brass jeho pozdrav.
"Ani moc ne." Řekla Sara.
"Vy budete Sara Sidleová, že?"
Kriminalistka kývla hlavou a potom se odebrala za svým kolegou.
Ten mezitím nafotil místo činu a Sara se na chodbě potkala s nosítky, na kterých leželo tělo. Opět se jednalo o muže a zase o schizofrenika.
"Přijde ti to jako náhoda?" zeptal se Greg Sary, jen co ji spatřil ve dveřích.
"Nevím. Každopádně už máme potvrzené, že o pacienta se nejedná."
"Vážně? Jak to?"
"Podle toho, co mi říkal David, to bylo provedeno úplně stejně. A který duševně nemocný člověk by měl tolik rozumu, aby spáchal dvě identické vraždy?"
"Někteří nejsou tak hloupí." Ozvalo se jim za zády. Stál tam jeden ze zaměstnanců léčebny.
"Potřebujete něco?"
"Ne, jen jsem vám chtěl něco říct."
"A?"
"Tohle je uzavřená léčebna. Návštěvy v tomhle křídle nejsou povoleny. I když se někomu něco stane, nikdo to neví." Natáhl ruku a podal jim desky, Greg je otevřel.
"Co je to za fotky?" zeptal se.
"To jsou zdejší pacienti. Takhle je tu zřídili, když nechtěli dělat, co jim poručili."
"Kdo?"
"Všichni. Dali mě sem na praxi a očekávalo se ode mě, že nebudu nic dělat. Jako všichni přede mnou."
"Vy jste nám tedy zavolal?"
"Ano. Nejspíš by to jinak označili za sebevraždu."
"I tak by nás museli zavolat."
"Ale měli by čas zamést tady stopy."
"Zamést stopy?"
"Chtěl jsem vám to jenom říct, to je všechno. Nemusíte mi věřit. Ale podívejte se na provozní řád. Konkrétně na kolonku o výdeji léků personálu."
Když odešel, oba dva se na sebe podívali.
"Věříš mu?" zeptala se sara.
"Netuším. A ty?"
"Je fakt, že o tomhle ústavu jsem už leccos slyšela a že by to byly opěvné ódy, to se říct nedá."
"Řekneme Jimmovi, ať nám sežene povolení. Mrkneme se do těch složek."

Brass povolení sehnal ještě ten den a o hodinu později už kriminalisté na velitelství listovali celým pracovním řádem.
"Něco mám." Zvolala Sara ve chvíli, když už Greg začínal usínat. "Poslechni si tohle…: Veškerá léčiva jsou uzamčena v trezoru ve sklepu oddělení 5B. nejnutnější léčiva jsou potom dostupná personálu v sesterně. Obsahuji léky na uklidnění pacientů, stříkačky a bla bla bla… Žádná hypnotika. K lékům z trezoru, mimo jiné právě k hypnotikům, má přístup pouze vrchní sestra a odpovědná osoba; rozhodují o jejich vydávání a bla bla bla… Co tomu říkáš?"
"Že u nás mají pozvánku dva zaměstnanci."
"Vlastně jen jeden."
"Cože?"
"Vrchní sestra měla dovolenou. Je někde ve Wyomingu, v objektu fakt nebyla."
"Zavolám Jimmovi. Někde má jeho adresu."
Když dorazili do jeho bytu, kus od Stripu, byla všechna světla zhasnuta. Podezřelí nereagoval na výzvy a dveře neotevřel. Když Brassovi lidé vykopli dveře, nikdo v bytě nebyl. Alespoň to tak z počátku vypadalo. Když se detektivové dostali do ložnice, našli muže ležet na podlaze. Podřezal si žíly. Vedle něj ležela žiletka, úplně obyčejná, kterou seženete v každém obchodě.
"Vsadím se, že tam bude i krev předchozích obětí."
Sara přikývla. "Žádný dopis." Poznamenala.
"Jeho by se mi ani nechtělo číst." Odpověděl Greg s hořkostí v hlase. Sara ho pohladila po rameni. "Pojď, tohle byl dlouhý den."
Až když odcházeli z místnosti a pootevřeli dveře, záblesk světla osvítil krví napsaný text na podlaze těsně vedle těla. "Vyléčil jsem je" stálo tam. Kriminalisté si vymněnili pohled a pomalu vyšli ven. Tohle byla dlouhá noc. I na Vegas.
Tak jak se vám to líbilo? doufám, že ani. Když jsem tu povídku začínala psát, vůbec jsem nevěděla, jak budu pokračovat. Psala jsem ji přerušovaně, takže omluvte nějaké chyby :D a pak jsem najednou měla 4 stránky a do ted nevím, jak se mi to povedlo :D
A co myslíte, vyšla jsem ze cviku? Piště do komentářů :-*
P.S. Povídku chci věnovat Lilince a Míšovi - mým dvěma sluníčkům na cestě životem

Muž spáchal sebevraždu podle případu z CSI

21. srpna 2008 v 21:16 | Jannis |  ~ Zajímavosti
Informoval server novinky.cz 18. 7. 2008
Znalost televizních detektivek pomohla amerických policistům vyřešit jeden záhadný případ. Jako přes kopírák se totiž podobal epizodě z populárního seriálu Kriminálka Las Vegas. V březnu nalezli u silnice v Novém Mexiku Thomase Hickmana s prostřelenou hlavou.
Pětapadesátiletý muž z Texasu měl ústa přelepená lepicí páskou a vše nasvědčovalo tomu, že byl zavražděn. Následně však opodál na kaktusech objevili šest nebo sedm propíchnutých bílých balonků, na nichž visela pistole.
"Připomínalo to tu epizodu (Kriminálky Las Vegas), kde postava připevnila k balonkům naplněným héliem zbraň a doufala, že odletí pryč," vysvětlil poručík Rick Anglada, který se podílel na vyšetřování.
Na základě lékařského ohledání mrtvoly a těchto důkazů poté kriminalisté označili Hickmanovu smrt za sebevraždu.
"Neříkáme, že ten televizní pořad okopíroval. Nemůžeme vědět, zda tu epizodu skutečně viděl," zpochybnil Anglada přímou souvislost mezi způsobem jeho smrti a seriálem.
Podobnost s tímto dílem je podle něj ale zarážející. Důvody jeho činu policisté zatím neznají. Muž měl nicméně uzavřenou životní pojistku, která jeho ženě v případě manželova úmrtí zaručovala 388 000 dolarů (5,6 miliónu korun) nebo dokonce dvojnásobek, pokud by zemřel náhodně.

Kam dál